L 1,20: Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."
L 1,21: Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě.
L 1,22: Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

L 1,62: Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
L 1,63: On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
L 1,64: Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
L 1,65: Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech.
L 1,66: Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.