L 5,17: Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
L 5,18: A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
L 5,19: Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.
L 5,20: Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
L 5,21: Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy než sám Bůh?"
L 5,22: Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
L 5,23: Je snadnější říci »Jsou ti odpuštěny tvé hříchy,« nebo říci »Vstaň a choď«?
L 5,24: Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
L 5,25: A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
L 5,26: Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."