L 4,16: Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
L 4,17: Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
L 4,18: »Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
L 4,19: abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.«
L 4,20: Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
L 4,21: Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
L 4,22: Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?"
L 4,23: On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma."
L 4,24: Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
L 4,25: Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
L 4,26: A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské.
L 4,27: A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."
L 4,28: Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
L 4,29: Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
L 4,30: On však prošel jejich středem a bral se dál.