L 24,13: Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
L 24,14: a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
L 24,15: A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
L 24,16: Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
L 24,17: Řekl jim: "O čem to spolu cestou rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku.
L 24,18: Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!"
L 24,19: On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
L 24,20: naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
L 24,21: A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
L 24,22: Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
L 24,23: a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
L 24,24: Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli."
L 24,25: A on jim řekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
L 24,26: Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?"
L 24,27: Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
L 24,28: Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
L 24,29: Oni však ho začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.
L 24,30: Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
L 24,31: Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
L 24,32: Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"
L 24,33: A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
L 24,34: Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."
L 24,35: Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
L 24,36: Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
L 24,37: Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
L 24,38: Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
L 24,39: Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
L 24,40: To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
L 24,41: Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
L 24,42: Podali mu kus pečené ryby.
L 24,43: Vzal si a pojedl před nimi.
L 24,44: Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
L 24,45: Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
L 24,46: Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
L 24,47: v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
L 24,48: Vy jste toho svědky.
L 24,49: Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
L 24,50: Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
L 24,51: a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
L 24,52: Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,
L 24,53: byli stále v chrámě a chválili Boha.