L 22,15: Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.
L 22,16: Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím."
L 22,17: Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou.
L 22,18: Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží."
L 22,19: Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku."
L 22,20: A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
L 22,21: "Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.
L 22,22: Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
L 22,23: A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
L 22,24: Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
L 22,25: Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
L 22,26: Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
L 22,27: Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
L 22,28: A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
L 22,29: Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
L 22,30: abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele."
L 22,31: "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
L 22,32: Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."
L 22,33: Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."
L 22,34: Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
L 22,35: Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli."
L 22,36: Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.
L 22,37: Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: »Byl započten mezi zločince.« Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."
L 22,38: Oni řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."
L 22,39: Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
L 22,40: Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení."
L 22,41: Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
L 22,42: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň."
L 22,43: Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
L 22,44: Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
L 22,45: Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
L 22,46: Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
L 22,47: Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
L 22,48: Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
L 22,49: Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?"
L 22,50: A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
L 22,51: Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím!" Dotkl se jeho ucha a uzdravil
L 22,52: Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
L 22,53: Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."
L 22,54: Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
L 22,55: Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
L 22,56: A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!"
L 22,57: Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám."
L 22,58: Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!"
L 22,59: Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!"
L 22,60: Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
L 22,61: Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát."
L 22,62: Vyšel ven a hořce se rozplakal.
L 22,63: Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho;
L 22,64: zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil."
L 22,65: A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.
L 22,66: Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:
L 22,67: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte.
L 22,68: Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
L 22,69: Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."
L 22,70: Tu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem."
L 22,71: Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."