L 2,25: V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
L 2,26: Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
L 2,27: A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon,
L 2,28: vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
L 2,29: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
L 2,30: neboť mé oči viděly tvé spasení,
L 2,31: které jsi připravil přede všemi národy -
L 2,32: světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
L 2,33: Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
L 2,34: A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
L 2,35: - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
L 2,36: Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
L 2,37: a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
L 2,38: A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
L 2,39: Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
L 2,40: Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
L 2,41: Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
L 2,42: Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
L 2,43: A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
L 2,44: Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
L 2,45: Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
L 2,46: Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
L 2,47: Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
L 2,48: Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."
L 2,49: On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"
L 2,50: Ale oni jeho slovu neporozuměli.
L 2,51: Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
L 2,52: A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.