L 16,19: Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
L 16,20: U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
L 16,21: a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
L 16,22: I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
L 16,23: A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
L 16,24: Tu zvolal: »Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.«
L 16,25: Abraham řekl: »Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš.
L 16,26: A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.«
L 16,27: Řekl: »Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
L 16,28: neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.«
L 16,29: Ale Abraham mu odpověděl: »Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!«
L 16,30: On řekl: »Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.«
L 16,31: Řekl mu: »Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.«"