L 14,1: Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.
L 14,2: Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.
L 14,3: Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?"
L 14,4: Oni však mlčeli. I dotkl se ho, uzdravil jej a propustil.
L 14,5: Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?"
L 14,6: Na to mu nedovedli dát odpověď.
L 14,7: Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:
L 14,8: "Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:
L 14,9: »Uvolni mu své místo!« a ty pak musíš s hanbou dozadu.
L 14,10: Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: »Příteli, pojď dopředu!« Pak budeš mít čest přede všemi hosty.
L 14,11: Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
L 14,12: Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
L 14,13: Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.
L 14,14: Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
L 14,15: Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím."
L 14,16: Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
L 14,17: Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: éPojďte, vše už je připraveno.«
L 14,18: A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: »Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.«
L 14,19: Druhý řekl: »Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!«
L 14,20: Další řekl: »Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.«
L 14,21: Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: »Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.«
L 14,22: A služebník řekl: »Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.«
L 14,23: Pán řekl služebníku: »Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
L 14,24: Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.«"
L 14,25: Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:
L 14,26: "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
L 14,27: Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
L 14,28: Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?
L 14,29: Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.
L 14,30: »To je ten člověk,« řeknou, »který začal stavět, ale nemohl dokončit.«
L 14,31: Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?
L 14,32: Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
L 14,33: Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
L 14,34: Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?
L 14,35: Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."