L 12,15: A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."
L 12,16: Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.
L 12,17: Uvažoval o tom a říkal si: »Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?«
L 12,18: Pak si řekl: »Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby
L 12,19: a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.«
L 12,20: Ale Bůh mu řekl: »Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?«
L 12,21: Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."
L 12,22: Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.
L 12,23: Život je víc než pokrm a tělo než oděv.
L 12,24: Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!
L 12,25: Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
L 12,26: Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?
L 12,27: Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
L 12,28: Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!
L 12,29: A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
L 12,30: Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.
L 12,31: Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.
L 12,32: Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
L 12,33: Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí.
L 12,34: Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
L 12,35: Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
L 12,36: Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.
L 12,37: Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
L 12,38: Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.
L 12,39: Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.
L 12,40: I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."
L 12,41: Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
L 12,42: On odpověděl: "Když pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?
L 12,43: Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
L 12,44: Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
L 12,45: Když si však onen služebník řekne: »Můj pán dlouho nejde« a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
L 12,46: tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.
L 12,47: Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit.
L 12,48: Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
L 12,49: Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
L 12,50: Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
L 12,51: Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!
L 12,52: Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem;
L 12,53: budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
L 12,54: Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: »Přijde déšť« - a bývá tak;
L 12,55: a vane-li jižní vítr, říkáte: »Bude vedro« - a bývá.
L 12,56: Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?
L 12,57: Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
L 12,58: Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.
L 12,59: Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."