Kaz 7,15: To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
Kaz 7,16: Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?
Kaz 7,17: Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
Kaz 7,18: Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
Kaz 7,19: Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.
Kaz 7,20: Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
Kaz 7,21: Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
Kaz 7,22: Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
Kaz 7,23: To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
Kaz 7,24: Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
Kaz 7,25: Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
Kaz 7,26: A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.
Kaz 7,27: Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,
Kaz 7,28: jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
Kaz 7,29: Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.