Kaz 3,1: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Kaz 3,2: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
Kaz 3,3: je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
Kaz 3,4: je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
Kaz 3,5: je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
Kaz 3,6: je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
Kaz 3,7: je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
Kaz 3,8: je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Kaz 3,9: Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?
Kaz 3,10: Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.
Kaz 3,11: On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.
Kaz 3,12: Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.
Kaz 3,13: A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.
Kaz 3,14: Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.
Kaz 3,15: Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.