Kaz 12,8: Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.
Kaz 12,9: Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.
Kaz 12,10: Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
Kaz 12,11: Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.
Kaz 12,12: Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
Kaz 12,13: Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.
Kaz 12,14: Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.