Joz 13,1: Jozue byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu řekl: "Ty jsi zestárl a sešel věkem, ale zbývá ještě velmi mnoho země, kterou je nutno obsadit.
Joz 13,2: Toto je země, kterou zbývá přidělit: všechny oblasti pelištejské a celá oblast gešúrská,
Joz 13,3: od ramene řeky při hranicích Egypta až na sever k pomezí Ekrónu, jež se počítá za kenaanské, pět pelištejských knížectví, Gázské, Ašdódské, Aškalónské, Gatské a Ekrónské, a oblast avíjská
Joz 13,4: na jihu; dále celá kenaanská země i Meára, patřící Sidóňanům, po Afek, až k pomezí Emorejců,
Joz 13,5: země gebalská a celý Libanón na východ od Baal-gádu pod Chermónským pohořím až k cestě do Chamátu.
Joz 13,6: Všechny obyvatele pohoří od Libanónu až k Misrefót-majimu, všechny Sidóňany, vyženu před Izraelci já sám. Jen přiděl zemi losem Izraeli za dědictví, jak jsem ti přikázal.
Joz 13,7: Rozděl nyní tuto zemi do dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manasesova."
Joz 13,8: S druhou polovinou vzali svůj dědičný podíl Rúbenovci a Gádovci; Mojžíš jim jej dal v Zajordání na východě. Mojžíš, služebník Hospodinův, jim dal tento díl:
Joz 13,9: od Aróeru na břehu potoka Arnónu a od města, které je uprostřed Potočního údolí, celou náhorní rovinu od Médeby k Dibónu,
Joz 13,10: všechna města Síchona, krále emorejského, který kraloval v Chešbónu, až k pomezí Amónovců;
Joz 13,11: Gileád a pomezí gešúrské a maakatské, celé pohoří Chermón a celý Bášan až do Salky,
Joz 13,12: celé království Óga v Bášanu, který kraloval v Aštarótu a v Edreí. Ten zůstal ze zbytku Refájců, které Mojžíš porazil a podrobil si je.
Joz 13,13: Ale Gešúrejce a Maakaťany si Izraelci nepodrobili. Proto Gešúr a Maakat sídlí uprostřed Izraele až dodnes.
Joz 13,14: Jenom kmenu Léviho nedal dědičný podíl. Bude jíst z ohnivých obětí Hospodina, Boha Izraele; on bude jeho dědičným podílem, jak jej ujistil.
Joz 13,15: Mojžíš tedy dal pokolení Rúbenovců pro jejich čeledi dědičný podíl.
Joz 13,16: Patřilo jim území od Aróeru na břehu potoka Arnónu a města, které je uprostřed Potočního údolí, celá náhorní rovina až k Médebě,
Joz 13,17: Chešbón a všechna jeho města, která leží na náhorní rovině, Dibón, Bamót-baal, Bét-baal-meón,
Joz 13,18: Jahsa, Kedemót, Méfaat,
Joz 13,19: Kirjatajim, Sibma a Seret-šachar na hoře v dolině,
Joz 13,20: Bét-peór, srázy Pisgy a Bét-ješimót,
Joz 13,21: všechna města na náhorní rovině, celé království Síchona, krále emorejského, který kraloval v Chešbónu. Toho Mojžíš porazil spolu s midjánskými předáky Evím, Rekemem, Súrem, Chúrem a Rebaem, vazaly Síchonovými, obyvateli té země.
Joz 13,22: Též Bileáma, syna Beórova, věštce, popravili Izraelci mečem jako ostatní skolené.
Joz 13,23: Hranicí Rúbenovců byl Jordán a přilehlé území. Tato města a jejich dvorce jsou dědičným podílem Rúbenovců pro jejich čeledi.
Joz 13,24: Mojžíš dal také pokolení Gádovu, Gádovcům, pro jejich čeledi dědičný podíl.
Joz 13,25: Patřilo jim toto území: Jaezer a všechna gileádská města, polovina země Amónovců až k Aróeru naproti Rabě
Joz 13,26: a od Chešbónu až k Ramat-mispě a Betonímu a od Machanajimu až k pomezí Lidbiru,
Joz 13,27: v dolině Bét-rám a Bét-nimra, Sukót a Safón, zbytek království Síchona, krále chešbónského, s Jordánem jako hranicí až k břehům moře Kineretského z východní strany Jordánu.
Joz 13,28: Tato města a jejich dvorce jsou dědičným podílem Gádovců pro jejich čeledi.
Joz 13,29: Mojžíš dal i polovině kmene Manasesova dědičný podíl; patřil zajordánské polovině pokolení Manasesovců pro jejich čeledi.
Joz 13,30: Jejich území se prostíralo od Machanajimu: celý Bášan, celé království Óga, krále bášanského, se všemi vesnicemi Jaírovými v Bášanu, celkem šedesát měst,
Joz 13,31: polovice Gileádu i Aštarót a Edreí, Ógova královská města v Bášanu. Připadly synům Makíra, syna Manasesova, totiž polovině Makírovců, pro jejich čeledi.
Joz 13,32: To jsou dědičné podíly, které Mojžíš přidělil v Moábských pustinách naproti Jerichu za Jordánem k východu.
Joz 13,33: Kmenu Léviho však Mojžíš dědičný podíl nedal. Hospodin, Bůh Izraele, bude jejich dědičným podílem, jak je ujistil.
Joz 14,1: Izraelci obdrželi v kenaanské zemi tyto dědičné podíly: přidělili jim je dědičně kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův, a představitelé rodů izraelských pokolení.
Joz 14,2: Dědičný podíl, a to pro devět a půl pokolení, jim byl přidělen losem, jak přikázal Hospodin skrze Mojžíše.
Joz 14,3: Mojžíš dal totiž dědičný podíl dvěma a půl pokolením v Zajordání. Lévijcům ovšem mezi nimi dědičný podíl nedal.
Joz 14,4: Zato Josefovci tvořili dvě pokolení, Manasesovo a Efrajimovo; a tak nedali lévijcům podíl v zemi, jen města k bydlení a pastviny pro jejich dobytek a stáda.
Joz 14,5: Jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak Izraelci učinili, když rozdělovali zemi.
Joz 14,6: Judovci přistoupili v Gilgálu k Jozuovi a Káleb, syn Kenazejce Jefuna, mu řekl: "Ty znáš rozhodnutí, o němž mluvil Hospodin v Kádeš-barneji k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mne a tebe.
Joz 14,7: Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, služebník Hospodinův, vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí, a já jsem mu podal zprávu podle nejlepšího svědomí.
Joz 14,8: Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu.
Joz 14,9: Onoho dne se zavázal Mojžíš přísahou: »Ano, země, na niž stoupla tvá noha, bude navěky patřit tobě a tvým synům jako dědičný podíl, neboť ses cele oddal Hospodinu, mému Bohu.«
Joz 14,10: Nuže hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak přislíbil. Čtyřicet pět let uplynulo od chvíle, co Hospodin takto promluvil k Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, je mi už osmdesát pět let.
Joz 14,11: Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel.
Joz 14,12: Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin. Slyšel jsi přece v onen den, že jsou tam Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podaří se mi podrobit si je, jak mluvil Hospodin."
Joz 14,13: Jozue mu požehnal a přidělil Chebrón jako dědičný podíl Kálebovi, synu Jefunovu.
Joz 14,14: Proto patří Chebrón až dodnes jako dědičný podíl Kálebovi, synu Kenazejce Jefuna, poněvadž se cele oddal Hospodinu, Bohu Izraele.
Joz 14,15: Předtím se Chebrón jmenoval Kirjat-arba (to je Město Arbovo); Arba byl největší člověk mezi Anákovci. A země žila v míru bez válek.
Joz 15,1: Pokolení Judovců připadl pro jejich čeledi při pomezí Edómu a pouště Sinu v Negebu, úplně na jihu, tento los:
Joz 15,2: Patřilo jim území Negebu od břehů Solného moře, od zálivu směřujícího k Negebu.
Joz 15,3: Směrem od Negebu se táhne ke Svahu štírů, pokračuje k poušti Sinu a stoupá na jih od Kádeš-barneje, míří k Chesrónu, stoupá k Adáru a odbočuje ke Karce.
Joz 15,4: Pokračuje k Asmónu, táhne se k Potoku egyptskému, takže území vybíhá k moři. To je vaše jižní hranice.
Joz 15,5: Východní hranicí bude Solné moře až k ústí Jordánu. Na severu začíná hranice mořským zálivem při ústí Jordánu.
Joz 15,6: Odtud stoupá hranice k Bét-chogle a pokračuje severně od Bét-araby. Pak stoupá ke kameni Bohana, syna Rúbenova.
Joz 15,7: Hranice stoupá dále od doliny Akóru k Debíru a obrací se na sever ke Gilgálu naproti Adumímskému svahu jižně od potoka. Hranice pak pokračuje podél vody Slunečního pramene a vybíhá k prameni Rogelu.
Joz 15,8: Hranice potom stoupá k Údolí syna Hinómova jižně od skalního hřebenu jebúsejského, což je Jeruzalém, a vystupuje na vrcholek hory, která na západě leží proti Údolí hinómskému a je na severním konci doliny Refájců.
Joz 15,9: Od vrcholu hory zabočuje hranice k prameni vod Neftóachu a vede k městům pohoří Efrónu; poté zabočuje k Baale, to je Kirjat-jearímu.
Joz 15,10: Zde hranice odbočuje od Baaly na západ k hoře Seíru a pokračuje od severu ke skalnímu hřebenu Lesní hory, to je Kesalónu, sestupuje od Bét-šemeše a pokračuje k Timně.
Joz 15,11: Potom hranice vede ke skalnímu hřebenu Ekrónu na severu od města a zabočuje k Šikerónu, pokračuje k Baalské hoře a vede k Jabneelu; hranice vybíhá až k moři.
Joz 15,12: Západní hranicí je Velké moře a jeho pobřeží. To je území Judovců pro jejich čeledi, vymezené hranicemi dokola.
Joz 15,13: Kálebovi, synu Jefunovu, dal podíl uprostřed Judovců podle Hospodinova příkazu Jozuovi, totiž Kirjat-arbu, to je město Arby, otce Anákova, což je Chebrón.
Joz 15,14: Odtud vyhnal Káleb tři Anákovce: Šešaje, Achímana a Talmaje, zplozence Anákovy.
Joz 15,15: Odtud pak táhl vzhůru proti obyvatelům Debíru; Debír se předtím jmenoval Kirjat-sefer (to je Město knihy).
Joz 15,16: Káleb tenkrát prohlásil: "Kdo porazí Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu."
Joz 15,17: Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, Kálebův bratr; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.
Joz 15,18: Když přišla, navedla jej, aby žádal jejího otce o pole. Sesedla z osla. Káleb se jí otázal: "Co si přeješ?"
Joz 15,19: Odpověděla: "Obdař mě požehnáním! Když jsi mě provdal do jižního suchopáru, dej mi také vodní zřídla." Dal jí tedy zřídla, horní a dolní.
Joz 15,20: To je dědičný podíl pokolení Judovců pro jejich čeledi.
Joz 15,21: Nejvzdálenější města, která připadla pokolení Judovců, při pomezí Edómu v Negebu, byla: Kabseel, Eder a Jagúr,
Joz 15,22: Kína, Dímóna a Adeáda,
Joz 15,23: Kedeš, Chasór a Jitnán,
Joz 15,24: Zíf, Telem a Bealót,
Joz 15,25: Chasór-chadata a Kerijót-chesrón, což je Chasór,
Joz 15,26: Amám, Šema a Mólada,
Joz 15,27: Chasar-gada, Chešmón a Bét-pelet,
Joz 15,28: Chasar-šúal, Beer-šeba a Bizjótja,
Joz 15,29: Baala, Ijím a Esem,
Joz 15,30: Eltólad, Kesíl a Chorma,
Joz 15,31: Siklag, Madmana a Sansana,
Joz 15,32: Lebaót, Šilchím, Ajin a Rimón, celkem dvacet devět měst a jejich dvorce.
Joz 15,33: V Přímořské nížině: Eštaól, Sorea a Ašna,
Joz 15,34: Zanóach, Én-ganím, Tapúach a Énam,
Joz 15,35: Jarmút, Adulám, Sóko a Azeka,
Joz 15,36: Šaarajim, Adítajim, Gedera a Gederótajim, čtrnáct měst a jejich dvorce. -
Joz 15,37: Senan, Chadaša a Migdal-gad,
Joz 15,38: Dilean, Mispe a Jokteel,
Joz 15,39: Lakíš, Boskat a Eglón,
Joz 15,40: Kabón, Lachmas a Kitlíš,
Joz 15,41: Gederót, Bét-dágon, Naama a Makeda, šestnáct měst a jejich dvorce. -
Joz 15,42: Libna, Eter a Ašan,
Joz 15,43: Jiftách, Ašna a Nesíb,
Joz 15,44: Keíla, Akzíb a Maréša, devět měst a jejich dvorce. -
Joz 15,45: Ekrón s vesnicemi a dvorci,
Joz 15,46: od Ekrónu až k moři všechno, co leží stranou Ašdódu, a jejich dvorce,
Joz 15,47: Ašdód s vesnicemi a dvorci, Gáza s vesnicemi a dvorci, až k Potoku egyptskému a Velkému moři s pobřežím.
Joz 15,48: V pohoří: Šamír, Jatír a Sóko,
Joz 15,49: Dana, Kirjat-sana, což je Debír,
Joz 15,50: Anab, Eštemo a Aním,
Joz 15,51: Gošen, Cholón a Gílo, jedenáct měst a jejich dvorce. -
Joz 15,52: Arab, Dúma a Ešeán,
Joz 15,53: Janím, Bét-tapúach a Afeka,
Joz 15,54: Chumta, Kirjat-arba, což je Chebrón, a Síor, devět měst a jejich dvorce. -
Joz 15,55: Maón, Karmel, Zíf a Juta,
Joz 15,56: Jizreel, Jokdeám a Zanóach,
Joz 15,57: Kajin, Gibea a Timna, deset měst a jejich dvorce. -
Joz 15,58: Chalchúl, Bét-súr a Gedór,
Joz 15,59: Maarat, Bét-anót a Eltekón, šest měst a jejich dvorce. -
Joz 15,60: Kirjat-baal, což je Kirjat-jearím, a Raba, dvě města a jejich dvorce.
Joz 15,61: Ve stepi: Bét-araba, Midín a Sekaka,
Joz 15,62: Nibšán, Ír-melach a Én-gedí, šest měst a jejich dvorce. -
Joz 15,63: Ale jebúsejské obyvatele Jeruzaléma nebyli Judovci s to si podrobit. Tak sídlí Jebúsejci s Judovci v Jeruzalémě až dodnes.
Joz 16,1: Josefovcům vyšel tento los: od Jordánu při Jerichu k Jerišským vodám na východ; hranice stoupá pouští od Jericha do hor k Bét-elu.
Joz 16,2: Pak vede od Bét-elu k Lúzu a pokračuje k pomezí Arkejců do Atarótu.
Joz 16,3: Sestupuje na západ k pomezí Jaflétejců až k pomezí Dolního Bét-chorónu a Gezeru a vybíhá k moři.
Joz 16,4: Takový byl dědičný podíl Josefovců, Manasesa a Efrajima.
Joz 16,5: Efrajimovcům připadlo pro jejich čeledi toto pomezí: Hranice jejich dědičného podílu jde na východ od Atarót-adaru až k Hornímu Bét-chorónu.
Joz 16,6: Dál vede hranice k moři na sever od Mikmetatu. Pak odbočuje hranice na východ k Taanat-šílu a míjí je na východ k Janóachu.
Joz 16,7: Od Janóachu sestupuje k Atarótu a k Naaře, dotýká se Jericha a vede k Jordánu.
Joz 16,8: Od Tapúachu jde hranice na západ k potoku Káně a vybíhá k moři. To je dědičný podíl pokolení Efrajimovců pro jejich čeledi.
Joz 16,9: K tomu města oddělená pro Efrajimovce uprostřed dědičného podílu Manasesovců, všechna města i s dvorci.
Joz 16,10: Avšak nepodrobili si Kenaance, kteří sídlili v Gezeru. A tak sídlí Kenaanci uprostřed Efrajima až dodnes. Byli podrobeni otrockým pracím.
Joz 17,1: Tento los připadl pokolení Manasesovu; to byl Josefův prvorozený. Makírovi, Manasesovu prvorozenému, otci Gileádovu, za to, že byl válečník, připadly Gileád a Bášan.
Joz 17,2: Také ostatním Manasesovcům připadly podíly pro jejich čeledi: Abíezerovcům, Chelekovcům, Asríelovcům, Šekemovcům, Cheferovcům a Šemídáovcům. To byli potomci Josefova syna Manasesa, mužské potomstvo podle svých čeledí.
Joz 17,3: Avšak Selofchad, syn Cheferův, vnuk Gileádův, pravnuk Manasesova syna Makíra, neměl syny, nýbrž jen dcery. Jmenovaly se: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa.
Joz 17,4: Ty předstoupily před kněze Eleazara a před Jozua, syna Núnova, a před předáky se slovy: "Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby nám dal dědičný podíl mezi našimi bratřími." Dali jim tedy podle Hospodinova příkazu dědičný podíl mezi bratry jejich otce.
Joz 17,5: Manasesovi bylo tudíž přiděleno deset oblastí, kromě území gileádského a bášanského, která jsou v Zajordání,
Joz 17,6: neboť Manasesovy dcery obdržely mezi jeho potomky dědičný podíl. Země gileádská připadla ostatním Manasesovcům.
Joz 17,7: Manasesova hranice jde od Ašeru k Michmetu, který leží naproti Šekemu, a vede na jih k obyvatelům Én-tapúachu.
Joz 17,8: Území tapúašské připadlo Manasesovi, ale samotný Tapúach, při Manasesově pomezí, patřil Efrajimovcům.
Joz 17,9: Hranice pak sestupuje k potoku Káně. Na jih od potoka mezi městy Manasesovými jsou města patřící Efrajimovi. Hranice Manasesova se táhne severně podél potoka a vybíhá k moři.
Joz 17,10: Jižní část patří Efrajimovi, severní Manasesovi, a jeho hranici tvoří moře. Na severu se dotýkají Ašera a na východě Isachara.
Joz 17,11: Manasesovi připadly v území Isacharově a Ašerově: Bét-šeán s vesnicemi, Jibleám s vesnicemi, obyvatelé Dóru s vesnicemi, obyvatelé Én-dóru s vesnicemi, obyvatelé Taanaku s vesnicemi, obyvatelé Megida s vesnicemi a tři návrší.
Joz 17,12: Ale Manasesovci nebyli s to podrobit si tato města a to umožnilo Kenaancům zůstat v té zemi.
Joz 17,13: Teprve když se Izraelci vzmohli, podrobili Kenaance nuceným pracím. Ale nebyli s to podrobit si je úplně.
Joz 17,14: I vytýkali Josefovci Jozuovi: "Proč jsi nám dal za dědictví jeden los a jednu oblast? Jsme lid početný, protože Hospodin nám tak mnoho požehnal."
Joz 17,15: Jozue jim řekl: "Jste-li lid početný, vytáhněte do lesů, tam na území Perizejců a Refájců, a vykácejte je, když je pro vás Efrajimské pohoří těsné."
Joz 17,16: Josefovci namítali: "Pohoří nám nepostačí. A všichni Kenaanci, kteří sídlí v dolině, mají železné vozy, jak v Bét-šeánu s jeho vesnicemi, tak v dolině Jizreelu."
Joz 17,17: Jozue odpověděl domu Josefovu, Efrajimovi a Manasesovi: "Jste početný lid a máte velkou sílu. Nebudete mít jeden los.
Joz 17,18: Bude vám patřit pohoří. Protože je zalesněné, vykácíte je, a kam až vybíhá, bude vám patřit. Podrobíte si Kenaance, třebaže mají železné vozy a jsou silní."
Joz 18,1: Celá pospolitost Izraelců se shromáždila do Šíla a postavili tam stan setkávání. Zemi si už podmanili.
Joz 18,2: Mezi Izraelci zůstalo však ještě sedm kmenů, kterým nepřidělili dědičný podíl.
Joz 18,3: Tu řekl Jozue Izraelcům: "Jak dlouho budete otálet, než konečně obsadíte zemi, kterou vám dal Hospodin, Bůh vašich otců?
Joz 18,4: Určete si za každý kmen tři muže. Pošlu je, aby se vydali na cestu a prošli zemi. Až pořídí její popis podle příslušných dědičných podílů, přijdou ke mně.
Joz 18,5: Rozdělí si ji na sedm podílů. Juda zůstane na svém území na jihu a dům Josefův zůstane na svém území na severu.
Joz 18,6: Vy pak pořídíte popis země, rozdělený na sedm podílů, a přinesete jej sem ke mně a já vám ji přidělím losem zde před Hospodinem, naším Bohem.
Joz 18,7: Lévijci nebudou mít mezi vámi žádný podíl, jejich dědičným podílem bude Hospodinovo kněžství. A Gád, Rúben a polovice Manasesova kmene dostali své dědičné podíly na východě v Zajordání, jak jim je dal Mojžíš, služebník Hospodinův."
Joz 18,8: Mužové se tedy vydali na cestu a Jozue přikázal těm, kteří šli pořídit popis země: "Jděte a projděte zemi. Až pořídíte její popis, vrátíte se ke mně a já zde v Šílu před Hospodinem vylosuji vaše podíly."
Joz 18,9: Mužové šli, prošli zemi a pořídili její popis podle měst, rozdělený na sedm podílů. Pak přišli k Jozuovi do tábora v Šílu
Joz 18,10: a Jozue jim v Šílu před Hospodinem přidělil losem podíly. Jozue tam rozdělil Izraelcům zemi podle jejich podílů.
Joz 18,11: První los byl vytažen pokolení Benjamínovců pro jejich čeledi: bylo jim vylosováno území mezi Judovci a Josefovci.
Joz 18,12: Toto je jejich hranice na severní straně: začíná u Jordánu a stoupá ke skalnímu hřebenu severně od Jericha. Směrem na západ vystupuje do pohoří a vybíhá k Bétávenské poušti.
Joz 18,13: Odtud pokračuje hranice k Lúzu, ke skalnímu hřebenu jižně od Lúzu, to je Bét-elu, a sestupuje k Atarót-adaru proti hoře, která je na jih od Dolního Bét-chorónu.
Joz 18,14: Pak hranice odbočuje a stáčí se na západní straně k jihu od hory, která je jižně proti Bét-chorónu, a vybíhá ke Kirjat-baalu, to je Kirjat-jearímu, městu Judovců. To je západní strana.
Joz 18,15: Jižní strana: od okraje Kirjat-jearímu se táhne hranice na západ a vede k prameni vod Neftóachu.
Joz 18,16: Pak sestupuje k úpatí hory, která je naproti Údolí syna Hinómova; leží na severu v dolině Refájců. Údolím hinómským sestupuje ke skalnímu hřebenu Jebúsejců na jihu. Pak sestupuje k prameni Rogelu.
Joz 18,17: Zabočuje od severu a vede k Slunečnímu prameni a táhne se podle Kruhů, které leží naproti Adumímskému svahu. Potom sestupuje ke kameni Rúbenovce Bohana.
Joz 18,18: Pokračuje severně ke skalnímu hřebenu nad Jordánskou pustinou a sestupuje do pustiny.
Joz 18,19: Pak pokračuje na sever ke skalnímu hřebenu u Bét-chogly a vybíhá k severní zátoce Solného moře při ústí Jordánu na jihu. To je jižní hranice.
Joz 18,20: Na východní straně tvoří jejich hranici Jordán. To je dědičný podíl Benjamínovců pro jejich čeledi, vymezený svými hranicemi dokola.
Joz 18,21: Pokolení Benjamínovců a jejich čeledím patřila města: Jericho, Bét-chogla a Emek-kesis,
Joz 18,22: Bét-araba, Semárajim a Bét-el,
Joz 18,23: Avím, Para a Ofra,
Joz 18,24: Kefar-amóní, Ofní a Geba, dvanáct měst s dvorci;
Joz 18,25: Gibeón, Ráma a Beerót,
Joz 18,26: Mispe, Kefíra a Mósa,
Joz 18,27: Rekem, Jirpeel a Tarala,
Joz 18,28: Sela, Elef a město Jebúsejcovo, to je Jeruzalém, Gibeat, Kirjat, čtrnáct měst i s dvorci. To je dědičný podíl Benjamínovců pro jejich čeledi.
Joz 19,1: Druhý los vyšel Šimeónovi, totiž pokolení Šimeónovců pro jejich čeledi. Jejich dědičný podíl byl uprostřed podílu Judovců.
Joz 19,2: Patřila jim dědičným podílem: Beer-šeba, Šeba a Mólada,
Joz 19,3: Chasal-šúal, Bála a Asem,
Joz 19,4: Eltólad, Betúl a Chorma,
Joz 19,5: Siklag, Bét-markabót a Chasar-súsa,
Joz 19,6: Bét-lebaót a Šarúchen, třináct měst i s dvorci;
Joz 19,7: Ajin, Rimón, Eter a Ašan, čtyři města i s dvorci.
Joz 19,8: Také všechny dvorce, které byly v okolí těch měst až po Baalat-beer a Ramat-negeb. To je dědičný podíl pokolení Šimeónovců pro jejich čeledi.
Joz 19,9: Dědičný podíl Šimeónovců byl v oblasti Judovců. Protože podíl Judovců byl pro ně příliš velký, dostali Šimeónovci dědičný podíl uprostřed jejich podílu.
Joz 19,10: Třetí los byl vytažen Zabulónovcům pro jejich čeledi. Pomezí jejich dědičného podílu sahalo až k Sarídu.
Joz 19,11: Jejich hranice stoupá na západ, k Mareále. Dotýká se Dabešetu a sleduje potok naproti Jokneámu.
Joz 19,12: Od Sarídu jde zpět přímo na východ k pomezí Kislótu pod Táborem, táhne se k Daberatu a vystupuje k Jafíji.
Joz 19,13: Odtud pokračuje přímo na východ do Gat-cheferu a Et-kasínu, vede k Rimónu a zabočuje k Néji.
Joz 19,14: Tam se hranice stáčí na sever k Chanatónu a vybíhá do údolí Jiftách-elu.
Joz 19,15: Patří jim také Katat, Nahalal, Šimrón, Jidala a Bét-lechem, dvanáct měst i s dvorci.
Joz 19,16: Tato města i s dvorci jsou dědičným podílem Zabulónovců pro jejich čeledi.
Joz 19,17: Čtvrtý los vyšel Isacharovi, totiž Isacharovcům pro jejich čeledi.
Joz 19,18: Jejich pomezí sahalo až k Jizreelu a patří k němu Kesulót a Šúnem,
Joz 19,19: Chafarajim, Šíon a Anacharat,
Joz 19,20: Rabít, Kišjón a Ebes,
Joz 19,21: Remet, Én-ganím, Én-chada a Bét-pases.
Joz 19,22: Hranice se dotýká Tábora, táhne se k Šachasímu a Bét-šemeši a vybíhá k Jordánu, šestnáct měst i s dvorci.
Joz 19,23: Ta města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Isacharovců pro jejich čeledi.
Joz 19,24: Pátý los vyšel pokolení Ašerovců pro jejich čeledi.
Joz 19,25: Připadlo jim pomezí: Chelkat, Chalí, Beten a Akšáf,
Joz 19,26: Alamelek, Ameád a Mišál. Hranice se na západě dotýká Karmelu a ramene říčky Libnátu.
Joz 19,27: Obrací se na východ k Bét-dágonu, dotýká se území zabulónského a údolí Jiftách-elu na severu, táhne se k Bét-emeku a Neíelu a vede nalevo ke Kabúlu
Joz 19,28: a přes Ebrón, Rechób, Chamón a Kánu až k velkému Sidónu.
Joz 19,29: Pak se hranice vrací k Rámě a až k opevněnému městu Týru. Vrací se k Chóse a mezi Chebelem a Akzíbem vybíhá k moři.
Joz 19,30: Patří jim také Uma, Afek a Rechób, dvaadvacet měst i s dvorci.
Joz 19,31: Tato města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Ašerovců pro jejich čeledi.
Joz 19,32: Šestý los vyšel Neftalíovcům, totiž Neftalíovcům pro jejich čeledi.
Joz 19,33: Připadalo jim pomezí od Chelefu, od božiště v Saananímu, přes Adamí-nekeb a Jabneel k Lakúmu; vybíhá k Jordánu.
Joz 19,34: Pak se hranice vrací na západ k Aznótu pod Táborem a táhne se odtud k Chúkoku. Na jihu se dotýká území zabulónského, na západě ašerského a na východě u Jordánu judského.
Joz 19,35: Patří jim i opevněná města: Sidím, Ser a Chamát, Rakat, Kineret,
Joz 19,36: Adama, Ráma a Chasór,
Joz 19,37: Kedeš, Edreí a Én-chasór,
Joz 19,38: Jirón, Migdal-el, Chorem, Bét-anat a Bét-šemeš, devatenáct měst i s dvorci.
Joz 19,39: Ta města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Neftalíovců pro jejich čeledi.
Joz 19,40: Sedmý los vyšel pokolení Danovců pro jejich čeledi.
Joz 19,41: Pomezí jejich dědičného podílu tvořily: Sorea, Eštaól a Ír-šemeš,
Joz 19,42: Šaalabín, Ajalón a Jitla,
Joz 19,43: Elón, Timnata a Ekrón,
Joz 19,44: Elteke, Gibetón a Baalat,
Joz 19,45: Jehúd, Bené-berak a Gat-rimón,
Joz 19,46: vody Jarkónu a Rakónu s pomezím naproti Jafě.
Joz 19,47: Avšak Danovci o své území přišli. Vytáhli proto do boje s Lešemem a dobyli jej. Vybili jej ostřím meče, obsadili jej a usídlili se v něm. Přejmenovali Lešem na Dan podle svého praotce Dana.
Joz 19,48: Tato města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Danovců pro jejich čeledi.
Joz 19,49: Tak ukončili přidělování země do dědictví podle jednotlivých území. Jozuovi, synu Núnovu, dali Izraelci dědičný podíl mezi sebou.
Joz 19,50: Podle Hospodinova rozkazu dali mu město, které si vyžádal, totiž Timnat-serach v Efrajimském pohoří. Vybudoval město a usadil se v něm.
Joz 19,51: Toto jsou dědičné podíly, které kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a představitelé rodů přidělili losem izraelským pokolením v Šílu před Hospodinem u vchodu do stanu setkávání. A skončilo přidělování země.