Jl 1,1: Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu.
Jl 1,2: Slyšte to, starší, pozorně naslouchejte, všichni obyvatelé země: Stalo se něco takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?
Jl 1,3: Vypravujte o tom svým synům a vaši synové svým synům a jejich synové dalšímu pokolení:
Jl 1,4: Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť.
Jl 1,5: Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst.
Jl 1,6: Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice.
Jl 1,7: Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník, kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly.
Jl 1,8: Kvílej, jako panna oděná žíněnou suknicí kvílí pro ženicha svého mládí.
Jl 1,9: Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi.
Jl 1,10: Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej.
Jl 1,11: Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar.
Jl 1,12: Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.
Jl 1,13: Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře, vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha, neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb.
Jl 1,14: Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu.
Jl 1,15: Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího.
Jl 1,16: Což nám není přímo před očima odtržen pokrm, od domu našeho Boha radost a jásot?
Jl 1,17: Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo.
Jl 1,18: Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží.
Jl 1,19: K tobě, Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen.
Jl 1,20: Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.
Jl 2,1: Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko
Jl 2,2: den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit na horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
Jl 2,3: Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze.
Jl 2,4: Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.
Jl 2,5: Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji.
Jl 2,6: Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.
Jl 2,7: Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.
Jl 2,8: Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou,
Jl 2,9: vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.
Jl 2,10: Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
Jl 2,11: Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
Jl 2,12: Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.
Jl 2,13: Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.
Jl 2,14: Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.
Jl 2,15: Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění!
Jl 2,16: Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.
Jl 2,17: Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: "Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: »Kde je jejich Bůh?«"
Jl 2,18: Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit.
Jl 2,19: Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.
Jl 2,20: Vzdálím od vás Seveřana, zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země, jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního. A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci.
Jl 2,21: Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin.
Jl 2,22: Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.
Jl 2,23: Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních.
Jl 2,24: Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem.
Jl 2,25: Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.
Jl 2,26: Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben.
Jl 2,27: Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben.