Jk 2,21: Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
Jk 2,22: Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
Jk 2,23: Tak se naplnilo Písmo: »Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost« a byl nazván »přítelem Božím«.
Jk 2,24: Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!