Jk 2,14: Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Jk 2,15: Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,
Jk 2,16: a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad," ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Jk 2,17: Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
Jk 2,18: Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
Jk 2,19: Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.
Jk 2,20: Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
Jk 2,21: Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
Jk 2,22: Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
Jk 2,23: Tak se naplnilo Písmo: »Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost« a byl nazván »přítelem Božím«.
Jk 2,24: Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!
Jk 2,25: Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? -
Jk 2,26: Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.