Jb 40,25: Vytáhneš udicí livjátana a zkrotíš provazem jeho jazyk?
Jb 40,26: Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev, probodneš mu čelist hákem?
Jb 40,27: Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit?
Jb 40,28: Uzavře snad s tebou smlouvu, abys jej vzal provždy za otroka?
Jb 40,29: Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem? Uvážeš ho pro své děvečky?
Jb 40,30: Budou o něj společníci smlouvat, rozkouskují si ho kupčíci?
Jb 40,31: Propíchneš mu kůži bodci, jeho hlavu rybářskými harpunami?
Jb 40,32: Zkus na něho vložit ruku! Pomysli na boj, a neuděláš to.
Jb 41,1: Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.
Jb 41,2: Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?
Jb 41,3: Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.
Jb 41,4: Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.
Jb 41,5: Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
Jb 41,6: Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.
Jb 41,7: Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
Jb 41,8: dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
Jb 41,9: jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
Jb 41,10: Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
Jb 41,11: z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
Jb 41,12: z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
Jb 41,13: jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
Jb 41,14: v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
Jb 41,15: laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
Jb 41,16: jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
Jb 41,17: Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
Jb 41,18: meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
Jb 41,19: Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
Jb 41,20: šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
Jb 41,21: kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
Jb 41,22: Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
Jb 41,23: způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
Jb 41,24: nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
Jb 41,25: Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
Jb 41,26: Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."