Jb 38,1: Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Jb 38,2: "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Jb 38,3: Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Jb 38,4: Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Jb 38,5: Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?
Jb 38,6: Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
Jb 38,7: zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
Jb 38,8: Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Jb 38,9: když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
Jb 38,10: když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
Jb 38,11: a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
Jb 38,12: Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
Jb 38,13: aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?
Jb 38,14: Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.
Jb 38,15: Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.
Jb 38,16: Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?
Jb 38,17: Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?
Jb 38,18: Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.
Jb 38,19: Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?
Jb 38,20: Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?
Jb 38,21: Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
Jb 38,22: Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,
Jb 38,23: které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?
Jb 38,24: Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?
Jb 38,25: Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,
Jb 38,26: aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,
Jb 38,27: aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?
Jb 38,28: Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?
Jb 38,29: Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Jb 38,30: Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.
Jb 38,31: Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Jb 38,32: Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?
Jb 38,33: Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?
Jb 38,34: Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?
Jb 38,35: Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: »Tu jsme«?
Jb 38,36: Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum?
Jb 38,37: Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,
Jb 38,38: když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?
Jb 38,39: Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,
Jb 38,40: když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?
Jb 38,41: Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Jb 39,1: Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
Jb 39,2: Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
Jb 39,3: jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
Jb 39,4: Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí?
Jb 39,5: Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
Jb 39,6: jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek?
Jb 39,7: Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče,
Jb 39,8: na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
Jb 39,9: Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce?
Jb 39,10: Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet?
Jb 39,11: Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce?
Jb 39,12: Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
Jb 39,13: Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
Jb 39,14: svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
Jb 39,15: zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat.
Jb 39,16: Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
Jb 39,17: Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
Jb 39,18: Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
Jb 39,19: Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
Jb 39,20: Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
Jb 39,21: v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
Jb 39,22: vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
Jb 39,23: Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
Jb 39,24: s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
Jb 39,25: zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
Jb 39,26: Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
Jb 39,27: Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
Jb 39,28: Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
Jb 39,29: Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
Jb 39,30: Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on."
Jb 40,1: Hospodin dále řekl Jóbovi toto:
Jb 40,2: "Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat? Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá."
Jb 40,3: Jób na to Hospodinu odpověděl:
Jb 40,4: "Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku.
Jb 40,5: Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět, ba i podruhé, ale nemohu pokračovat."
Jb 40,6: Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Jb 40,7: "Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Jb 40,8: Chceš vskutku rušit můj soud, prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?
Jb 40,9: Zdalipak máš paži jako Bůh a jako on hřímáš svým hlasem?
Jb 40,10: Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností, oblékni si velebnost a vznešenost.
Jb 40,11: Vylej všechnu prchlivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho,
Jb 40,12: pohleď na každého pyšného a zkruš ho, sraz na místě svévolníky,
Jb 40,13: ukryj je všechny společně do prachu, jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.
Jb 40,14: Potom ti vzdám chválu i já, že tvá pravice tě zachránila.
Jb 40,15: Pohleď jen na behemóta, i jeho jsem učinil jako tebe; on jako dobytče žere trávu.
Jb 40,16: Pohleď, jakou má sílu v bedrech, jak mocné jsou svaly jeho břicha.
Jb 40,17: Napřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené,
Jb 40,18: jeho kosti jsou bronzové válce, jeho hnáty jako železný sochor.
Jb 40,19: On byl na počátku Božích cest; jen jeho Učinitel může na něj s mečem.
Jb 40,20: Pastvu mu poskytují hory, kde dovádí všeliká zvěř polní,
Jb 40,21: uléhá pod lotosem, skryt ve třtině a bahnu.
Jb 40,22: Lotos jej zastírá svým stínem, potoční topoly ho obklopují.
Jb 40,23: A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí, důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí.
Jb 40,24: Kdo se mu postaví do očí a provleče mu chřípím smyčku?
Jb 40,25: Vytáhneš udicí livjátana a zkrotíš provazem jeho jazyk?
Jb 40,26: Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev, probodneš mu čelist hákem?
Jb 40,27: Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit?
Jb 40,28: Uzavře snad s tebou smlouvu, abys jej vzal provždy za otroka?
Jb 40,29: Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem? Uvážeš ho pro své děvečky?
Jb 40,30: Budou o něj společníci smlouvat, rozkouskují si ho kupčíci?
Jb 40,31: Propíchneš mu kůži bodci, jeho hlavu rybářskými harpunami?
Jb 40,32: Zkus na něho vložit ruku! Pomysli na boj, a neuděláš to.
Jb 41,1: Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.
Jb 41,2: Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?
Jb 41,3: Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.
Jb 41,4: Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.
Jb 41,5: Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
Jb 41,6: Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.
Jb 41,7: Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
Jb 41,8: dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
Jb 41,9: jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
Jb 41,10: Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
Jb 41,11: z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
Jb 41,12: z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
Jb 41,13: jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
Jb 41,14: v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
Jb 41,15: laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
Jb 41,16: jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
Jb 41,17: Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
Jb 41,18: meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
Jb 41,19: Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
Jb 41,20: šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
Jb 41,21: kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
Jb 41,22: Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
Jb 41,23: způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
Jb 41,24: nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
Jb 41,25: Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
Jb 41,26: Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."