Jb 32,6: Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
Jb 32,7: Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
Jb 32,8: Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
Jb 32,9: Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
Jb 32,10: Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
Jb 32,11: Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.
Jb 32,12: Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
Jb 32,13: Neříkejte: »My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.«
Jb 32,14: Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -
Jb 32,15: Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.
Jb 32,16: Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.
Jb 32,17: Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.
Jb 32,18: Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.
Jb 32,19: Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.
Jb 32,20: Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.
Jb 32,21: Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;
Jb 32,22: nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.