Jb 28,1: Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí,
Jb 28,2: železo se získává z prachu, z rudy se taví měď.
Jb 28,3: Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku.
Jb 28,4: Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem.
Jb 28,5: Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm;
Jb 28,6: v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka.
Jb 28,7: Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne,
Jb 28,8: mládě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist.
Jb 28,9: Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů,
Jb 28,10: do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost,
Jb 28,11: zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo.