Jb 20,1: Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
Jb 20,2: "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.
Jb 20,3: Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.
Jb 20,4: Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,
Jb 20,5: že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?
Jb 20,6: I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,
Jb 20,7: navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?«
Jb 20,8: Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.
Jb 20,9: Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.
Jb 20,10: Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.
Jb 20,11: I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
Jb 20,12: Aťsi mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
Jb 20,13: kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
Jb 20,14: jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
Jb 20,15: Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.
Jb 20,16: Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.
Jb 20,17: Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.
Jb 20,18: Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.
Jb 20,19: Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.
Jb 20,20: V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.
Jb 20,21: Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.
Jb 20,22: I při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.
Jb 20,23: Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne sprškou šípů.
Jb 20,24: Bude prchat před železnou zbrojí a prostřelí ho bronzový luk.
Jb 20,25: Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.
Jb 20,26: Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.
Jb 20,27: Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.
Jb 20,28: Výnos z jeho domu se přestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu.
Jb 20,29: To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví."