Jb 11,1: Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
Jb 11,2: "Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?
Jb 11,3: Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?
Jb 11,4: Říkáš: »Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.«
Jb 11,5: Jen kdyby Bůh promluvi a otevřel rty proti tobě,
Jb 11,6: prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
Jb 11,7: Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,
Jb 11,8: jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
Jb 11,9: Její míra je delší než země, širší nežli moře.
Jb 11,10: Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
Jb 11,11: Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není.
Jb 11,12: Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
Jb 11,13: Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,
Jb 11,14: jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,
Jb 11,15: tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,
Jb 11,16: zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
Jb 11,17: Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
Jb 11,18: Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
Jb 11,19: Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,
Jb 11,20: kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši."