J 5,8: Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lože a choď!"
J 5,9: A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
J 5,10: Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
J 5,11: Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
J 5,12: Zeptali se ho: "Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
J 5,13: Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
J 5,14: Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
J 5,15: Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
J 5,16: A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
J 5,17: On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
J 5,18: To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.
J 5,19: Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
J 5,20: Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
J 5,21: Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.
J 5,22: Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
J 5,23: aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
J 5,24: Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
J 5,25: Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
J 5,26: Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
J 5,27: A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
J 5,28: Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
J 5,29: a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
J 5,30: Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
J 5,31: "Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.
J 5,32: Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé.
J 5,33: Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
J 5,34: Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
J 5,35: Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
J 5,36: Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
J 5,37: A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
J 5,38: a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
J 5,39: Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
J 5,40: Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
J 5,41: Nečekám slávu od lidí.
J 5,42: Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
J 5,43: Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
J 5,44: Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
J 5,45: Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
J 5,46: Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
J 5,47: Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?"