J 11,1: Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
J 11,2: To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
J 11,3: Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
J 11,4: Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
J 11,5: Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
J 11,6: Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
J 11,7: Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"
J 11,8: Učedníci mu řekli: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?"
J 11,9: Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
J 11,10: Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."
J 11,11: To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."
J 11,12: Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."
J 11,13: Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
J 11,14: Tehdy jim Ježíš řekl přímo: "Lazar umřel.
J 11,15: A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"
J 11,16: Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"
J 11,17: Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
J 11,18: Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
J 11,19: a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem.
J 11,20: Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
J 11,21: Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
J 11,22: Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
J 11,23: Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
J 11,24: Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
J 11,25: Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
J 11,26: A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
J 11,27: Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
J 11,28: S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."
J 11,29: Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
J 11,30: Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
J 11,31: Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
J 11,32: Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."
J 11,33: Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
J 11,34: řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"
J 11,35: Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
J 11,36: Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"
J 11,37: Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
J 11,38: Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
J 11,39: Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" Sestra zemřelého, Marta, mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
J 11,40: Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
J 11,41: Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
J 11,42: Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."
J 11,43: Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
J 11,44: Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"