Júd 16,1: Júdit zpívala: "Začněte chválit mého Boha při bubnech, zpívejte Hospodinu při cymbálech, zapějte mu žalm a chvalozpěv, vyvyšujte a vzývejte jeho jméno!
Júd 16,2: Neboť Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám; z rukou těch, kdo mne pronásledují, mne vytrhl a přivedl do svého tábora uprostřed lidu.
Júd 16,3: Přitáhl Ašúr z hor na severu, přitáhl s deseti tisíci svého vojska. Jejich množství zastavilo potoky, jejich jízda přikryla pahorky.
Júd 16,4: Řekl, že mé území vypálí, mé jinochy že zahubí mečem, mé kojence že hodí na zem, moje nemluvňátka že dá za kořist, že uloupí mé panny.
Júd 16,5: Hospodin, Všemohoucí, je však zničil rukou ženy.
Júd 16,6: Jejich bohatýr nepadl rukou jinochů, neubili ho synové Titánů, nepostavili se proti němu obrovití giganti, to Júdit, dcera Merarího, jej zbavila sil krásou své tváře.
Júd 16,7: Svlékla svůj vdovský šat pro vyvýšení trpících v Izraeli, pomazala si tvář vonnou mastí,
Júd 16,8: vlasy sepjala čelenkou, vzala jemný šat, aby ho oklamala.
Júd 16,9: Její opánky uchvátily jeho oko, její krása zaujala jeho duši - a meč pronikl jeho šíji.
Júd 16,10: Peršané se třásli před její odvahou, Médové se děsili její odhodlanosti.
Júd 16,11: Kdysi moji pokoření kvílili, mojí slabí byli zachváceni strachem a jati hrůzou; teď pozvedli svůj hlas - a nepřátelé se obrátili na útěk.
Júd 16,12: Synové děveček je probodali; prokláli je jako děti přeběhlíků. Zhynuli zásahem šiku mého Pána.
Júd 16,13: Budu zpívat svému Bohu novou píseň: Hospodine, veliký jsi a slavný, obdivuhodný v síle, nepřemožitelný!
Júd 16,14: Tobě ať slouží všechno tvé stvoření, protože ty jsi řekl, a stalo se, poslal jsi svého ducha a on to vybudoval. Nikdo se nemůže postavit na odpor tvému hlasu.
Júd 16,15: Hory i s vodami se v základech budou třást, jako vosk se rozplynou skály před tvou tváří, ale ty, kdo se tě bojí, obdaříš slitováním.
Júd 16,16: Příliš málo je vše, co se obětuje jako libá vůně, za bezvýznamný máš všechen tuk ze zápalné oběti, avšak kdo se bojí Hospodina, bude velký vždycky!
Júd 16,17: Běda pronárodům, povstanou-li proti mému pokolení! Hospodin, Všemohoucí, je potrestá v den soudu tím, že do jejich těl sešle oheň a červy. Budou úpět v bolestech na věky."
Júd 16,18: Jakmile přišli do Jeruzaléma, poklonili se Bohu, a když se lid očistil, přinesli své zápalné a dobrovolné oběti a dary.
Júd 16,19: Júdit tam vystavila všechny Holofernovy předměty, které jí lid daroval; i ochranný závěs, který sama vzala z jeho ložnice, oddělila Bohu jako obětní dar.
Júd 16,20: Lid se veselil v Jeruzalémě před svatyní po tři měsíce a Júdit zůstala s nimi.
Júd 16,21: Po těch dnech odešel každý do svého dědictví a také Júdit odešla do Betúlie a zůstala při svém majetku. Byla ve své době slavná po celé zemi.
Júd 16,22: Mnozí po ní zatoužili, ale žádný muž ji nepoznal po všechny dny jejího života ode dne, kdy zemřel její muž Menaše a byl připojen ke svému lidu.
Júd 16,23: Dožila se velmi vysokého věku a dočkala se v domě svého muže stáří sto pěti let. Svou komornou propustila na svobodu. Když zemřela v Betúlii, pohřbili ji v jeskyni jejího muže Menašeho
Júd 16,24: a izraelský dům pro ni truchlil sedm dní. Před svou smrtí rozdělila svůj majetek všem příbuzným Menašeho, svého muže, a příbuzným svého pokolení.
Júd 16,25: Nikdo pak už nenaháněl strach Izraelcům ve dnech Júdity, ani dlouho po její smrti.