Iz 2,7: Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce.
Iz 2,8: Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty.
Iz 2,9: Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš.
Iz 2,10: Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností!
Iz 2,11: Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2,12: Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,
Iz 2,13: na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,
Iz 2,14: na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,
Iz 2,15: na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,
Iz 2,16: na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.
Iz 2,17: Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2,18: Bůžkové nadobro vymizejí.
Iz 2,19: Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2,20: V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
Iz 2,21: Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2,22: Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?