Iz 14,1: Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu.
Iz 14,2: Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči.
Iz 14,3: V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen,
Iz 14,4: proneseš o babylónském králi pořekadlo: "Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!"
Iz 14,5: Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců,
Iz 14,6: jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním.
Iz 14,7: V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá.
Iz 14,8: I cypřiše se radují nad tebou i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl: "Už nevstane ten, kdo nás kácel!"
Iz 14,9: I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů.
Iz 14,10: Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: "Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben!
Iz 14,11: Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů."
Iz 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů!
Iz 14,13: A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.
Iz 14,14: Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit."
Iz 14,15: Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!
Iz 14,16: Kdo tě uvidí, budou se dívat a divit: "To je ten muž, který zneklidňoval zemi a otřásal královstvími?
Iz 14,17: Svět měnil v poušť, bořil jeho města, vězně nikdy nepropouštěl domů."
Iz 14,18: Všichni králové pronárodů, všichni leží slavně ve svých hrobkách,
Iz 14,19: ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek; jsi jako šatem přikryt zavražděnými, porubanými mečem, svrženými do kamenité jámy, jsi jak pošlapaná mršina,
Iz 14,20: nebudeš připojen k nim v hrobě. Vždyť jsi ničil vlastní zemi, vlastní lid jsi vraždil. O potomstvu zlovolníků nebude navěky zmínky.
Iz 14,21: "Připravte jeho synům jatky pro nepravost otců! Nepovstanou, nezmocní se země a svět nezaplní městy."
Iz 14,22: "Já povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, vymýtím jméno Babylónu i pozůstatek po něm, nástupce i následníka, je výrok Hospodinův.
Iz 14,23: Proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy, je výrok Hospodina zástupů."