Iz 10,27: V onen den ti spadne z ramen její břímě a její jho z šíje, jho se z tebe sesmekne jak po oleji.
Iz 10,28: Už táhne na Aját, prošel Migrónem a zbroj si v Michmásu složil.
Iz 10,29: Prošli průsmykem. Řekli: "Přenocujeme v Gebě." Ráma se třásla, Saulova Gibea se dala na útěk.
Iz 10,30: Pronikavě křič, galímská dcero, Lajšo, napjatě poslouchej, odpověz, Anatóte.
Iz 10,31: V Madméně je poplach, gebímští obyvatelé hledají záštitu.
Iz 10,32: Ještě dnes stane v Nóbu a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému.
Iz 10,33: Hle, Pán, Hospodin zástupů, hrozivou silou klestí větvoví, pyšně se tyčící stromy jsou porubány, i ty nejvyšší jsou poníženy.
Iz 10,34: Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.