Iz 10,20: V onen den se pozůstatek Izraele s uprchlíky domu Jákobova nebude už opírat o toho, který ho bije, ale bude se věrně opírat o Hospodina, Svatého, Boha Izraele.
Iz 10,21: Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba, k Bohu - bohatýru.
Iz 10,22: Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jak mořského písku, vrátí se k němu jen pozůstatek. Je rozhodnut skoncovat, jako záplava se valí spravedlnost.
Iz 10,23: Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec, a to po celé zemi.
Iz 10,24: Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: "Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt.
Iz 10,25: Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí."
Iz 10,26: Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt.
Iz 10,27: V onen den ti spadne z ramen její břímě a její jho z šíje, jho se z tebe sesmekne jak po oleji.
Iz 10,28: Už táhne na Aját, prošel Migrónem a zbroj si v Michmásu složil.
Iz 10,29: Prošli průsmykem. Řekli: "Přenocujeme v Gebě." Ráma se třásla, Saulova Gibea se dala na útěk.
Iz 10,30: Pronikavě křič, galímská dcero, Lajšo, napjatě poslouchej, odpověz, Anatóte.
Iz 10,31: V Madméně je poplach, gebímští obyvatelé hledají záštitu.
Iz 10,32: Ještě dnes stane v Nóbu a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému.
Iz 10,33: Hle, Pán, Hospodin zástupů, hrozivou silou klestí větvoví, pyšně se tyčící stromy jsou porubány, i ty nejvyšší jsou poníženy.
Iz 10,34: Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.