Iz 1,1: Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských.
Iz 1,2: Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak promluvil Hospodin: "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi.
Iz 1,3: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý."
Iz 1,4: Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu.
Iz 1,5: Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené.
Iz 1,6: Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.
Iz 1,7: Vaše země je zpustošená, vaše města vypálená ohněm, vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci; je zpustošená, cizáky podvrácená.
Iz 1,8: Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.
Iz 1,9: A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.
Iz 1,10: Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský.
Iz 1,11: "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
Iz 1,12: Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?
Iz 1,13: Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.
Iz 1,14: Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.
Iz 1,15: Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
Iz 1,16: Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.
Iz 1,17: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.
Iz 1,18: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Iz 1,19: Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.
Iz 1,20: Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa.
Iz 1,21: Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva, přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové.
Iz 1,22: Tvé stříbro se stalo struskou, tvé víno je smíšené s vodou,
Iz 1,23: tvoji velmoži jsou umíněnci, spolčenci zlodějů. Kdekdo miluje úplatek a rád bere dary; sirotkovi právo nezjednají a pře vdovy se k nim nedostane.
Iz 1,24: Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů, Přesilného, Boha Izraele: "Ach, jak se potěším na svých protivnících, vykonám pomstu na svých nepřátelích!
Iz 1,25: Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny.
Iz 1,26: A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným."
Iz 1,27: Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.
Iz 1,28: Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina.
Iz 1,29: Budou zahanbeni pro mohutné stromy, po nichž jste dychtili, budete se stydět za zahrady, které jste si zvolili.
Iz 1,30: Budete jako posvátný strom, jemuž vadne listí, jako zahrada, v níž není vody.
Iz 1,31: Nejzdatnější bude koudelí a jeho skutky jiskrou; vzplane spolu obojí a nikdo to neuhasí.
Iz 2,1: Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
Iz 2,2: I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.
Iz 2,3: Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
Iz 2,4: On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.
Iz 2,5: Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Iz 2,6: Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podávají ruce.
Iz 2,7: Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce.
Iz 2,8: Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty.
Iz 2,9: Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš.
Iz 2,10: Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností!
Iz 2,11: Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2,12: Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,
Iz 2,13: na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,
Iz 2,14: na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,
Iz 2,15: na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,
Iz 2,16: na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.
Iz 2,17: Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2,18: Bůžkové nadobro vymizejí.
Iz 2,19: Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2,20: V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
Iz 2,21: Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2,22: Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?
Iz 3,1: Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody,
Iz 3,2: bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,
Iz 3,3: velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače.
Iz 3,4: Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové.
Iz 3,5: V lidu bude popohánět jeden druhého, druh druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého.
Iz 3,6: Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne: "Máš plášť, buď naším náčelníkem! Měj si tyto rozvaliny v moci."
Iz 3,7: On se však v onen den ohradí: "Nebudu ranhojičem, nemám doma ani chléb ani plášť. Nečiňte mě náčelníkem lidu!"
Iz 3,8: Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo; jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě.
Iz 3,9: Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu.
Iz 3,10: Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků."
Iz 3,11: Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
Iz 3,12: A můj lid - pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování.
Iz 3,13: Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy.
Iz 3,14: Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: "Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
Iz 3,15: Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?" je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
Iz 3,16: I řekl Hospodin: "Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky."
Iz 3,17: Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky.
Iz 3,18: V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky,
Iz 3,19: náušnice, náramky a závojíčky,
Iz 3,20: čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety,
Iz 3,21: prsteny a nosní kroužky,
Iz 3,22: slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky,
Iz 3,23: zrcátka i košilky, turbany a řízy.
Iz 3,24: A stane se, že bude namísto balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení na místě krásy.
Iz 3,25: Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji.
Iz 3,26: Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu; o vše připravený bude sedět na zemi.
Iz 4,1: Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: "Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy."
Iz 4,2: V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
Iz 4,3: Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě.
Iz 4,4: A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím.
Iz 4,5: A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou,
Iz 4,6: stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.
Iz 5,1: Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu.
Iz 5,2: Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata.
Iz 5,3: Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí.
Iz 5,4: Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata?
Iz 5,5: Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána.
Iz 5,6: Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm."
Iz 5,7: Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.
Iz 5,8: Běda těm, kteří připojují dům k domu a slučují pole s polem, takže nezbývá žádné místo, jako byste jen vy byli usedlíci v zemi.
Iz 5,9: V uších mi zní slovo Hospodina zástupů: "Ano, zpustnou četné domy, i velké a pěkné budou liduprázdné.
Iz 5,10: Deset jiter vinice vydá jediný bat a chómer osevu vydá jedinou éfu."
Iz 5,11: Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno.
Iz 5,12: Citera a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách, ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel a dílo jeho rukou nevidí.
Iz 5,13: Proto bude můj lid vystěhován, neboť nemá poznání. I nejváženější budou hladovět, jeho hlučící dav bude prahnout žízní.
Iz 5,14: Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot.
Iz 5,15: Sehnut bude člověk a ponížen muž, oči zpupné budou poníženy.
Iz 5,16: Hospodin zástupů se však vyvýší soudem a svatý Bůh se prokáže svatým spravedlností.
Iz 5,17: Jako na své pastvině se tam budou pást beránci, a kde zůstaly trosky po zbohatlících, budou jíst bezdomovci.
Iz 5,18: Běda těm, kdo v provazech šalby vlečou nepravost, jako by v postraňcích táhli povoz hříchu,
Iz 5,19: a říkají: "Nechť urychlí a uspíší své dílo, ať je uvidíme; nechť se přiblíží a uskuteční úradek Svatého Boha Izraele, ať jej poznáme."
Iz 5,20: Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!
Iz 5,21: Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou.
Iz 5,22: Běda bohatýrům zdatným v pití vína, mužům udatným v míchání opojných nápojů,
Iz 5,23: těm, kdo za úplatek ospravedlňují svévolníka a spravedlivým upírají spravedlnost.
Iz 5,24: Proto jako jazyky ohně stravují strniště a suchá tráva mizí v plamenech, tak ztrouchniví jejich kořen a jejich květ odlétne jako prach, neboť odvrhli zákon Hospodina zástupů a řečí Svatého, Boha Izraele, pohrdli.
Iz 5,25: Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu; až napřáhne na něj ruku a udeří jej, budou se chvět hory, mrtvol bude jako smetí na ulicích. Tím vším se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka zůstane napřažená.
Iz 5,26: I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu, hvizdem jej přivolá od končin země. Hle, přijde rychle a hbitě.
Iz 5,27: Nikdo v něm nebude znavený, nikdo nebude klopýtat, nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát, nikomu se nerozváže pás na bedrech, nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků.
Iz 5,28: Jeho střely budou naostřené, všechny jeho luky připravené, kopyta jeho koní budou jako křemen a kola jeho vozů jako vichr.
Iz 5,29: Bude řvát jako lvice, řvát bude jako lvíčata, zavrčí, popadne úlovek, odvleče a nevyrve mu jej nikdo.
Iz 5,30: V onen den se nad ním bude rozléhat jekot jakoby jekot moře. Pohlédne-li kdo na zemi, hle, skličující temnota; světlo ztemnělo jejím šerem.
Iz 6,1: Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.
Iz 6,2: Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Iz 6,3: Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Iz 6,4: Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.
Iz 6,5: I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů."
Iz 6,6: Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře,
Iz 6,7: dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."
Iz 6,8: Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"
Iz 6,9: Odpověděl: "Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.«
Iz 6,10: Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."
Iz 6,11: Tu jsem řekl: "Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."
Iz 6,12: Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno.
Iz 6,13: Zůstane-li v ní jen desetina, i ta bude zajata a přijde vniveč jako posvátný strom, jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté.