Iz 1,1: Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských.
Iz 1,2: Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak promluvil Hospodin: "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi.
Iz 1,3: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý."
Iz 1,4: Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu.
Iz 1,5: Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené.
Iz 1,6: Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.
Iz 1,7: Vaše země je zpustošená, vaše města vypálená ohněm, vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci; je zpustošená, cizáky podvrácená.
Iz 1,8: Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.
Iz 1,9: A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.
Iz 1,10: Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský.
Iz 1,11: "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
Iz 1,12: Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?
Iz 1,13: Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.
Iz 1,14: Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.
Iz 1,15: Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
Iz 1,16: Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.
Iz 1,17: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.
Iz 1,18: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Iz 1,19: Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.
Iz 1,20: Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa.
Iz 1,21: Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva, přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové.
Iz 1,22: Tvé stříbro se stalo struskou, tvé víno je smíšené s vodou,
Iz 1,23: tvoji velmoži jsou umíněnci, spolčenci zlodějů. Kdekdo miluje úplatek a rád bere dary; sirotkovi právo nezjednají a pře vdovy se k nim nedostane.
Iz 1,24: Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů, Přesilného, Boha Izraele: "Ach, jak se potěším na svých protivnících, vykonám pomstu na svých nepřátelích!
Iz 1,25: Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny.
Iz 1,26: A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným."
Iz 1,27: Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.
Iz 1,28: Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina.
Iz 1,29: Budou zahanbeni pro mohutné stromy, po nichž jste dychtili, budete se stydět za zahrady, které jste si zvolili.
Iz 1,30: Budete jako posvátný strom, jemuž vadne listí, jako zahrada, v níž není vody.
Iz 1,31: Nejzdatnější bude koudelí a jeho skutky jiskrou; vzplane spolu obojí a nikdo to neuhasí.
Iz 2,1: Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
Iz 2,2: I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.
Iz 2,3: Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
Iz 2,4: On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.
Iz 2,5: Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Iz 2,6: Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podávají ruce.
Iz 2,7: Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce.
Iz 2,8: Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty.
Iz 2,9: Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš.
Iz 2,10: Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností!
Iz 2,11: Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2,12: Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,
Iz 2,13: na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,
Iz 2,14: na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,
Iz 2,15: na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,
Iz 2,16: na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.
Iz 2,17: Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2,18: Bůžkové nadobro vymizejí.
Iz 2,19: Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2,20: V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
Iz 2,21: Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2,22: Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?
Iz 3,1: Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody,
Iz 3,2: bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,
Iz 3,3: velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače.
Iz 3,4: Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové.
Iz 3,5: V lidu bude popohánět jeden druhého, druh druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého.
Iz 3,6: Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne: "Máš plášť, buď naším náčelníkem! Měj si tyto rozvaliny v moci."
Iz 3,7: On se však v onen den ohradí: "Nebudu ranhojičem, nemám doma ani chléb ani plášť. Nečiňte mě náčelníkem lidu!"
Iz 3,8: Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo; jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě.
Iz 3,9: Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu.
Iz 3,10: Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků."
Iz 3,11: Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
Iz 3,12: A můj lid - pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování.
Iz 3,13: Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy.
Iz 3,14: Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: "Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
Iz 3,15: Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?" je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
Iz 3,16: I řekl Hospodin: "Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky."
Iz 3,17: Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky.
Iz 3,18: V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky,
Iz 3,19: náušnice, náramky a závojíčky,
Iz 3,20: čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety,
Iz 3,21: prsteny a nosní kroužky,
Iz 3,22: slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky,
Iz 3,23: zrcátka i košilky, turbany a řízy.
Iz 3,24: A stane se, že bude namísto balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení na místě krásy.
Iz 3,25: Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji.
Iz 3,26: Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu; o vše připravený bude sedět na zemi.
Iz 4,1: Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: "Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy."
Iz 4,2: V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
Iz 4,3: Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě.
Iz 4,4: A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím.
Iz 4,5: A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou,
Iz 4,6: stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.
Iz 5,1: Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu.
Iz 5,2: Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata.
Iz 5,3: Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí.
Iz 5,4: Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata?
Iz 5,5: Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána.
Iz 5,6: Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm."
Iz 5,7: Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.
Iz 5,8: Běda těm, kteří připojují dům k domu a slučují pole s polem, takže nezbývá žádné místo, jako byste jen vy byli usedlíci v zemi.
Iz 5,9: V uších mi zní slovo Hospodina zástupů: "Ano, zpustnou četné domy, i velké a pěkné budou liduprázdné.
Iz 5,10: Deset jiter vinice vydá jediný bat a chómer osevu vydá jedinou éfu."
Iz 5,11: Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno.
Iz 5,12: Citera a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách, ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel a dílo jeho rukou nevidí.
Iz 5,13: Proto bude můj lid vystěhován, neboť nemá poznání. I nejváženější budou hladovět, jeho hlučící dav bude prahnout žízní.
Iz 5,14: Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot.
Iz 5,15: Sehnut bude člověk a ponížen muž, oči zpupné budou poníženy.
Iz 5,16: Hospodin zástupů se však vyvýší soudem a svatý Bůh se prokáže svatým spravedlností.
Iz 5,17: Jako na své pastvině se tam budou pást beránci, a kde zůstaly trosky po zbohatlících, budou jíst bezdomovci.
Iz 5,18: Běda těm, kdo v provazech šalby vlečou nepravost, jako by v postraňcích táhli povoz hříchu,
Iz 5,19: a říkají: "Nechť urychlí a uspíší své dílo, ať je uvidíme; nechť se přiblíží a uskuteční úradek Svatého Boha Izraele, ať jej poznáme."
Iz 5,20: Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!
Iz 5,21: Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou.
Iz 5,22: Běda bohatýrům zdatným v pití vína, mužům udatným v míchání opojných nápojů,
Iz 5,23: těm, kdo za úplatek ospravedlňují svévolníka a spravedlivým upírají spravedlnost.
Iz 5,24: Proto jako jazyky ohně stravují strniště a suchá tráva mizí v plamenech, tak ztrouchniví jejich kořen a jejich květ odlétne jako prach, neboť odvrhli zákon Hospodina zástupů a řečí Svatého, Boha Izraele, pohrdli.
Iz 5,25: Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu; až napřáhne na něj ruku a udeří jej, budou se chvět hory, mrtvol bude jako smetí na ulicích. Tím vším se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka zůstane napřažená.
Iz 5,26: I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu, hvizdem jej přivolá od končin země. Hle, přijde rychle a hbitě.
Iz 5,27: Nikdo v něm nebude znavený, nikdo nebude klopýtat, nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát, nikomu se nerozváže pás na bedrech, nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků.
Iz 5,28: Jeho střely budou naostřené, všechny jeho luky připravené, kopyta jeho koní budou jako křemen a kola jeho vozů jako vichr.
Iz 5,29: Bude řvát jako lvice, řvát bude jako lvíčata, zavrčí, popadne úlovek, odvleče a nevyrve mu jej nikdo.
Iz 5,30: V onen den se nad ním bude rozléhat jekot jakoby jekot moře. Pohlédne-li kdo na zemi, hle, skličující temnota; světlo ztemnělo jejím šerem.
Iz 6,1: Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.
Iz 6,2: Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Iz 6,3: Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Iz 6,4: Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.
Iz 6,5: I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů."
Iz 6,6: Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře,
Iz 6,7: dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."
Iz 6,8: Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"
Iz 6,9: Odpověděl: "Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.«
Iz 6,10: Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."
Iz 6,11: Tu jsem řekl: "Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."
Iz 6,12: Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno.
Iz 6,13: Zůstane-li v ní jen desetina, i ta bude zajata a přijde vniveč jako posvátný strom, jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté.
Iz 7,1: Za dnů Achaza, syna Jótama, syna Uzijášova, krále judského, vytáhl Resín, král aramejský, a s ním Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do války proti Jeruzalému, ale nic proti němu v boji nesvedli.
Iz 7,2: Domu Davidovu bylo oznámeno: "Aram táboří v Efrajimsku." I zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru.
Iz 7,3: Hospodin řekl Izajášovi: "Vyjdi Achazovi naproti ty a tvůj syn Šearjašúb na konec strouhy z Horního rybníka, na silnici k Poli valchářovu.
Iz 7,4: Řekni mu: Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli kvůli těm dvěma čadícím oharkům, že hněvem plane Aramejec Resín a syn Remaljášův.
Iz 7,5: Nedbej, že Aram i Efrajim a syn Remaljášův se dohodli proti tobě na zlé věci:
Iz 7,6: »Vytáhneme proti Judovi, vyděsíme jej a dobudeme jej pro sebe a uděláme v něm králem Tabealova syna.«"
Iz 7,7: Toto praví Panovník Hospodin: "Nedojde k tomu a nestane se to.
Iz 7,8: Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín. Do šedesáti pěti let ztroskotá Efrajim, takže nebude lidem;
Iz 7,9: hlavou Efrajimu je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte!"
Iz 7,10: Hospodin promluvil znovu k Achazovi:
Iz 7,11: "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin."
Iz 7,12: Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."
Iz 7,13: I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha?
Iz 7,14: Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).
Iz 7,15: Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré.
Iz 7,16: Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu.
Iz 7,17: Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl od Judy, přivede asyrského krále."
Iz 7,18: V onen den hvizdem přivolá Hospodin mouchy z delty řeky egyptské a včely z asyrské země.
Iz 7,19: Přiletí a všechny se snesou do roklí v úvalech, do skalních rozsedlin, na všechny houštiny a na všechny mokřiny.
Iz 7,20: V onen den Panovník břitvou, kterou si najme za Řekou, totiž asyrským králem, dočista oholí každou hlavu i chlupy na nohou a ostříhá bradu.
Iz 7,21: V onen den zůstane člověku jedna kravka a dvě ovce.
Iz 7,22: Nadojí však tolik mléka, že bude jíst smetanu, neboť smetanu a med bude jíst každý, kdo bude zanechán v zemi.
Iz 7,23: V onen den na místech, kde nyní vyrůstá tisíc révových keřů za tisíc šekelů stříbra, bude jen bodláčí a křoví.
Iz 7,24: Jen s šípy a lukem bude možno tudy projít, neboť bodláčím a křovím zaroste celá země.
Iz 7,25: A na žádnou z horských strání, které byly obdělávány motykou, nebudeš moci vstoupit pro samé bodláčí a křoví. Budou výběhem pro býky a drahami pro ovce.
Iz 8,1: Hospodin mi řekl: "Vezmi si velkou tabulku a napiš na ni běžným způsobem: »Rychle za kořistí spěchá lupič.«"
Iz 8,2: I vzal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova.
Iz 8,3: Přiblížil jsem se k prorokyni, a ona počala a porodila syna. Hospodin mi řekl: "Dej mu jméno: »Rychle za kořistí spěchá lupič.«
Iz 8,4: Neboť dříve než bude chlapec umět volat »otče« a »matko«, bude odneseno bohatství Damašku a kořist ze Samaří před krále asyrského."
Iz 8,5: A dál ještě mluvil Hospodin ke mně takto:
Iz 8,6: "Protože tento lid zavrhl šíloašské vody poklidně tekoucí a veselí se s Resínem a synem Remaljášovým,
Iz 8,7: hle, proto Panovník na ně uvede vody Řeky, dravé a mnohé, krále asyrského s celou jeho slávou. I vystoupí ze všech svých řečišť a bude se valit přes všechny své břehy.
Iz 8,8: Zabočí k Judovi, zaplaví jej a bude se valit dál, bude mu sahat až k hrdlu. Jeho rozpjatá křídla vyplní prostor tvé země, ó Immanueli!"
Iz 8,9: Běsněte si, národy, zděsíte se, naslouchejte, všechny daleké země, přepásejte se, zděsíte se, přepásejte se, zděsíte se.
Iz 8,10: Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh - Immanuel!
Iz 8,11: Toto mi praví Hospodin, když mě pevně uchopil svou rukou a varoval mě, abych nechodil cestou tohoto lidu:
Iz 8,12: "Neříkejte zrada všemu, čemu říká zrada tento lid, a čeho se bojí, toho vy se nebojte a nestrachujte."
Iz 8,13: Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a strachujte.
Iz 8,14: Vám bude svatyní, ale oběma domům izraelským kamenem úrazu a skálou, o kterou budou klopýtat, bude osidlem a léčkou obyvatelům Jeruzaléma.
Iz 8,15: Mnozí z nich klopýtnou, padnou a roztříští se, uvíznou v léčce a chytí se.
Iz 8,16: "Zavaž svědectví a zapečeť zákon mezi mými učedníky."
Iz 8,17: Budu očekávat Hospodina, ačkoli skryl tvář před domem Jákobovým, s nadějí budu na něho čekat.
Iz 8,18: Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijónu.
Iz 8,19: Řeknou vám: "Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají." Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?
Iz 8,20: K zákonu a svědectví! Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře?
Iz 8,21: Lid bude procházet zemí zatvrzelý a hladový. A protože bude mít hlad, rozlítí se a bude zlořečit svému králi i Bohu s tváří pozvednutou vzhůru.
Iz 8,22: Podívá se k zemi, a hle, jen soužení a temnota, skličující ponurost, šerý soumrak, do něhož bude zahnán.
Iz 8,23: Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako zprvu byla země Zabulón a země Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedena ke cti s Přímořím a Zajordáním i Galileou pronárodů.
Iz 9,1: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.
Iz 9,2: Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist.
Iz 9,3: Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.
Iz 9,4: Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně.
Iz 9,5: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."
Iz 9,6: Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Iz 9,7: Slovo poslal Panovník proti Jákobovi a dopadlo na Izraele.
Iz 9,8: Všechen lid o tom zvěděl, Efrajim i obyvatelé Samaří. V pýše a velikášství srdce však říkají:
Iz 9,9: "Co bylo z cihel, spadlo, vystavíme to z kvádrů; smokvoně byly vykáceny, nahradíme je cedry."
Iz 9,10: I pozvedl Hospodin proti nim protivníky - Resína - a popudil proti nim jejich nepřátele:
Iz 9,11: z východu Arama, ze západu Pelištejce, aby plnými ústy požírali Izraele. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.
Iz 9,12: Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil, Hospodina zástupů se nedotazovali.
Iz 9,13: Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas, palmovou ratolest i sítinu v jediný den.
Iz 9,14: Stařec a vznešený jsou ona hlava a prorok učící klam je onen ocas.
Iz 9,15: Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni.
Iz 9,16: Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval, protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci, bludně mluví každá ústa. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.
Iz 9,17: Avšak jejich svévole hoří jako oheň, požírá bodláčí a křoví, zapaluje houštiny lesa a kouř se vířivě vznáší.
Iz 9,18: Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s bratrem.
Iz 9,19: Hltá, co je napravo, a zůstává hladový, požírá nalevo, a sytý není, požírá maso své vlastní paže,
Iz 9,20: Manases Efrajima, Efrajim Manasesa a na Judu se vrhají společně. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.
Iz 10,1: Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení těm, kdo předpisují plahočení,
Iz 10,2: nuzným odnímají možnost obhajoby, utištěné mého lidu zbavují práva; jejich kořistí jsou vdovy a sirotky olupují.
Iz 10,3: Co si počnete v den navštívení, až se z dálky přižene zkáza? Ke komu se utečete o pomoc, kde zanecháte svoji slávu?
Iz 10,4: Nezbude než sklonit se mezi vězně či zůstat ležet mezi zabitými. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.
Iz 10,5: "Běda Asýrii, metle mého hněvu, té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv.
Iz 10,6: Posílám ji na rouhavý pronárod, proti lidu, proti němuž plane má prchlivost; dávám jí příkaz, aby kořistila a kořistila, loupila a loupila, aby jej šlapala jako hlínu na ulicích.
Iz 10,7: Ona si to však představit nedovede, neuvažuje o tom v svém srdci, myslí jen na to, jak by vyhubila, jak by vymýtila nemálo pronárodů.
Iz 10,8: Říká: »Což nejsou mí velitelé zároveň králi?
Iz 10,9: Což nedopadlo Kalno jako Karkemíš? Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?«
Iz 10,10: Jako sáhla moje ruka po královstvích bůžků - a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské -,
Iz 10,11: cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím, jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?"
Iz 10,12: Až Panovník přivede ke konci celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne: "Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce, i to, co je v jeho povýšených očích proslavené,
Iz 10,13: neboť řekl: »Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí - vždyť se v tom vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu.
Iz 10,14: Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.«
Iz 10,15: Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo."
Iz 10,16: Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně.
Iz 10,17: Světlo Izraelovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. Ten bude hořet a pozře její křoví a bodláčí v jediný den.
Iz 10,18: I slávu jejího lesa a sadu stráví se vším všudy, jako choroba užírá chorého.
Iz 10,19: Stromů v jejím lese zůstane tak málo, že je spočítá i chlapec.
Iz 10,20: V onen den se pozůstatek Izraele s uprchlíky domu Jákobova nebude už opírat o toho, který ho bije, ale bude se věrně opírat o Hospodina, Svatého, Boha Izraele.
Iz 10,21: Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba, k Bohu - bohatýru.
Iz 10,22: Neboť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jak mořského písku, vrátí se k němu jen pozůstatek. Je rozhodnut skoncovat, jako záplava se valí spravedlnost.
Iz 10,23: Ano, Panovník, Hospodin zástupů, se rozhodl učinit konec, a to po celé zemi.
Iz 10,24: Proto Panovník, Hospodin zástupů, praví toto: "Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie. Bije tě metlou a zvedá na tebe hůl jako kdysi Egypt.
Iz 10,25: Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí; je však můj hněv zničí."
Iz 10,26: Hospodin zástupů nad ní zamává bičem, jako když bil Midjána na Havraní skále, a zdvihne svou hůl na moře jako kdysi na Egypt.
Iz 10,27: V onen den ti spadne z ramen její břímě a její jho z šíje, jho se z tebe sesmekne jak po oleji.
Iz 10,28: Už táhne na Aját, prošel Migrónem a zbroj si v Michmásu složil.
Iz 10,29: Prošli průsmykem. Řekli: "Přenocujeme v Gebě." Ráma se třásla, Saulova Gibea se dala na útěk.
Iz 10,30: Pronikavě křič, galímská dcero, Lajšo, napjatě poslouchej, odpověz, Anatóte.
Iz 10,31: V Madméně je poplach, gebímští obyvatelé hledají záštitu.
Iz 10,32: Ještě dnes stane v Nóbu a rukou mávne proti hoře sijónské dcery, proti pahorku jeruzalémskému.
Iz 10,33: Hle, Pán, Hospodin zástupů, hrozivou silou klestí větvoví, pyšně se tyčící stromy jsou porubány, i ty nejvyšší jsou poníženy.
Iz 10,34: Železem bude vysekáno lesní houští, Libanón padne rukou Vznešeného.
Iz 11,1: I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
Iz 11,2: Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.
Iz 11,3: Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši,
Iz 11,4: nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.
Iz 11,5: Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.
Iz 11,6: Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.
Iz 11,7: Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.
Iz 11,8: Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.
Iz 11,9: Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.
Iz 11,10: V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné.
Iz 11,11: V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu, který zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Élamu, Šineáru, Chamátu a na ostrovech mořských.
Iz 11,12: Povznese korouhev k pronárodům a posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran země.
Iz 11,13: Ustane žárlivost Efrajimova, budou vyhlazeni Judovi protivníci, Efrajim nebude žárlit na Judu a Juda nebude osočovat Efrajima,
Iz 11,14: nýbrž společně se vrhnou na úbočí Pelištejců k moři, i syny východu oloupí spolu, vztáhnou svoji ruku na Edóm a Moáb, poslouchat je budou i synové Amónovi.
Iz 11,15: Klatbou stihne Hospodin záliv Egyptského moře, zamává rukou proti Řece v prudkém větru, rozštěpí ji v sedm ramen, takže ji bude možno přejít v opáncích.
Iz 11,16: Tak vznikne silnice pro pozůstatek jeho lidu, jenž zůstal v Asýrii, jako tomu bylo v den, kdy Izrael vystupoval z egyptské země.
Iz 12,1: V onen den řekneš: "Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě.
Iz 12,2: Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou."
Iz 12,3: S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy.
Iz 12,4: V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.
Iz 12,5: Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!"
Iz 12,6: Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele.