Iz 1,3: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý."
Iz 1,4: Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu.
Iz 1,5: Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené.
Iz 1,6: Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.
Iz 1,7: Vaše země je zpustošená, vaše města vypálená ohněm, vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci; je zpustošená, cizáky podvrácená.
Iz 1,8: Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.
Iz 1,9: A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.
Iz 1,10: Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský.
Iz 1,11: "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
Iz 1,12: Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?
Iz 1,13: Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.
Iz 1,14: Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.
Iz 1,15: Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
Iz 1,16: Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.
Iz 1,17: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.
Iz 1,18: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Iz 1,19: Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.
Iz 1,20: Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa.
Iz 1,21: Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva, přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové.
Iz 1,22: Tvé stříbro se stalo struskou, tvé víno je smíšené s vodou,
Iz 1,23: tvoji velmoži jsou umíněnci, spolčenci zlodějů. Kdekdo miluje úplatek a rád bere dary; sirotkovi právo nezjednají a pře vdovy se k nim nedostane.
Iz 1,24: Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů, Přesilného, Boha Izraele: "Ach, jak se potěším na svých protivnících, vykonám pomstu na svých nepřátelích!
Iz 1,25: Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny.
Iz 1,26: A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným."
Iz 1,27: Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.
Iz 1,28: Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina.
Iz 1,29: Budou zahanbeni pro mohutné stromy, po nichž jste dychtili, budete se stydět za zahrady, které jste si zvolili.
Iz 1,30: Budete jako posvátný strom, jemuž vadne listí, jako zahrada, v níž není vody.
Iz 1,31: Nejzdatnější bude koudelí a jeho skutky jiskrou; vzplane spolu obojí a nikdo to neuhasí.