Gn 6,1: Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
Gn 6,2: jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
Gn 6,3: Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Gn 6,4: Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
Gn 6,5: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
Gn 6,6: Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
Gn 6,7: Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
Gn 6,8: Ale Noe našel u Hospodina milost.
Gn 6,9: Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
Gn 6,10: A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
Gn 6,11: Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
Gn 6,12: Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
Gn 6,13: I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
Gn 6,14: Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
Gn 6,15: A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
Gn 6,16: Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.
Gn 6,17: Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
Gn 6,18: S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
Gn 6,19: A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
Gn 6,20: Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
Gn 6,21: Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm."
Gn 6,22: Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
Gn 7,1: I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
Gn 7,2: Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.
Gn 7,3: Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,
Gn 7,4: neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil."
Gn 7,5: Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.
Gn 7,6: Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.
Gn 7,7: Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.
Gn 7,8: Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,
Gn 7,9: vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.
Gn 7,10: Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.
Gn 7,11: V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
Gn 7,12: Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
Gn 7,13: Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,
Gn 7,14: oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.
Gn 7,15: Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.
Gn 7,16: Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
Gn 7,17: Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
Gn 7,18: Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
Gn 7,19: Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
Gn 7,20: Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
Gn 7,21: A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
Gn 7,22: Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
Gn 7,23: Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
Gn 7,24: Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.
Gn 8,1: Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.
Gn 8,2: Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.
Gn 8,3: Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
Gn 8,4: takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
Gn 8,5: A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
Gn 8,6: Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,
Gn 8,7: a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.
Gn 8,8: Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.
Gn 8,9: Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.
Gn 8,10: Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
Gn 8,11: A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
Gn 8,12: Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.
Gn 8,13: Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.
Gn 8,14: Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
Gn 8,15: I promluvil Bůh k Noemu:
Gn 8,16: "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
Gn 8,17: Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí."
Gn 8,18: Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
Gn 8,19: Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
Gn 8,20: Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
Gn 8,21: I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
Gn 8,22: Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."