Gn 6,1: Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
Gn 6,2: jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
Gn 6,3: Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Gn 6,4: Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.