Gn 29,1: Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu.
Gn 29,2: Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen.
Gn 29,3: Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně.
Gn 29,4: I řekl jim Jákob: "Bratří, odkud jste?" Odvětili: "Jsme z Cháranu."
Gn 29,5: Otázal se jich: "Znáte Lábana, syna Náchorova?" Řekli: "Známe."
Gn 29,6: Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" Odpověděli: "Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi."
Gn 29,7: Tu řekl: "Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást."
Gn 29,8: Odpověděli: "Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce."
Gn 29,9: Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka.
Gn 29,10: Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky.
Gn 29,11: Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal.
Gn 29,12: Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci.
Gn 29,13: Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo.