Gn 25,1: Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra.
Gn 25,2: Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha.
Gn 25,3: Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci a Leumejci.
Gn 25,4: Midjánovi synové byli Éfa a Efer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini.
Gn 25,5: Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi.
Gn 25,6: Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní.
Gn 25,7: Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let.
Gn 25,8: I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.
Gn 25,9: Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre.
Gn 25,10: To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára.
Gn 25,11: Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí.
Gn 25,12: Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská.
Gn 25,13: Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám,
Gn 25,14: Mišma, Dúma a Masa,
Gn 25,15: Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.
Gn 25,16: To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců a hradišť; dvanáct předáků jejich národů.
Gn 25,17: A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a zemřel a byl připojen k svému lidu.
Gn 25,18: Jeho synové bydlili od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.
Gn 25,19: Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.
Gn 25,20: Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana.
Gn 25,21: Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla.
Gn 25,22: Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina.
Gn 25,23: Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."
Gn 25,24: Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata.
Gn 25,25: První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau.
Gn 25,26: Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let.
Gn 25,27: Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech.
Gn 25,28: Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba.
Gn 25,29: Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený
Gn 25,30: a řekl Jákobovi: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti." Proto se jmenuje Edóm (to je Červený).
Gn 25,31: Jákob však řekl: "Prodej mi dnes své prvorozenství!"
Gn 25,32: Ezau na to odvětil: "Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!"
Gn 25,33: Jákob řekl: "Odpřisáhni mi to dnes." A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi.
Gn 25,34: Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Gn 19,1: I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi
Gn 19,2: a řekl: "Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství."
Gn 19,3: On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli.
Gn 19,4: Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům.
Gn 19,5: Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!"
Gn 19,6: Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel.
Gn 19,7: Řekl: "Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého.
Gn 19,8: Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší."
Gn 19,9: Oni však vzkřikli: "Kliď se!" A hrozili: "Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!" Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.
Gn 19,10: Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře.
Gn 19,11: Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.
Gn 19,12: Tu řekli ti muži Lotovi: "Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.
Gn 19,13: My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili."
Gn 19,14: Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: "Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval.
Gn 19,15: Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul."
Gn 19,16: Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.
Gn 19,17: Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul."
Gn 19,18: Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku.
Gn 19,19: Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel.
Gn 19,20: Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu."
Gn 19,21: I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím.
Gn 19,22: Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).
Gn 19,23: Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.
Gn 19,24: Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.
Gn 19,25: Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích.
Gn 19,26: Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.
Gn 19,27: Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem.
Gn 19,28: Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.
Gn 19,29: Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.
Gn 19,30: Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.
Gn 19,31: Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel.
Gn 19,32: Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce."
Gn 19,33: Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Gn 19,34: Příštího dne řekla prvorozená té mladší: "Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce."
Gn 19,35: Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Gn 19,36: Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.
Gn 19,37: I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes.
Gn 19,38: A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.