Gn 2,7: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Gn 2,8: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Gn 2,9: Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Gn 2,10: Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
Gn 2,11: Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
Gn 2,12: a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
Gn 2,13: Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
Gn 2,14: Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
Gn 2,15: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
Gn 2,16: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Gn 2,17: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Gn 2,18: I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."
Gn 2,19: Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
Gn 2,20: Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
Gn 2,21: I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
Gn 2,22: A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Gn 2,23: Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Gn 2,24: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Gn 2,25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.