Gn 18,1: I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu.
Gn 18,2: Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi
Gn 18,3: a řekl: "Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.
Gn 18,4: Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.
Gn 18,5: Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka." Odvětili: "Učiň, jak říkáš."
Gn 18,6: Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: "Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby."
Gn 18,7: Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil.
Gn 18,8: Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.
Gn 18,9: Pak se ho otázali: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu."
Gn 18,10: I řekl jeden z nich: "Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna." Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu.
Gn 18,11: Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.
Gn 18,12: Zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec."
Gn 18,13: Tu Hospodin Abrahamovi řekl: "Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?«
Gn 18,14: Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."
Gn 18,15: Sára však zapírala: "Nesmála jsem se," protože se bála. On však řekl: "Ale ano, smála ses."
Gn 18,16: Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil.
Gn 18,17: Tu Hospodin řekl: "Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?
Gn 18,18: Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země.
Gn 18,19: Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.«"
Gn 18,20: Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,
Gn 18,21: že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je."
Gn 18,22: Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem.
Gn 18,23: I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?
Gn 18,24: Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?
Gn 18,25: Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?"
Gn 18,26: Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu."
Gn 18,27: Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:
Gn 18,28: Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?" Odvětil: "Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět."
Gn 18,29: On však k němu mluvil ještě dále: "Možná, že se jich tam najde čtyřicet." Pravil: "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti."
Gn 18,30: I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že se jich tam najde třicet." Pravil: "Neučiním to, najdu-li jich tam třicet."
Gn 18,31: Řekl pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet." Pravil: "Nezahladím je kvůli těm dvaceti."
Gn 18,32: Nato řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset." Pravil: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti."
Gn 18,33: Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.
Gn 19,1: I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi
Gn 19,2: a řekl: "Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství."
Gn 19,3: On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli.
Gn 19,4: Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům.
Gn 19,5: Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!"
Gn 19,6: Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel.
Gn 19,7: Řekl: "Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého.
Gn 19,8: Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší."
Gn 19,9: Oni však vzkřikli: "Kliď se!" A hrozili: "Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!" Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.
Gn 19,10: Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře.
Gn 19,11: Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.
Gn 19,12: Tu řekli ti muži Lotovi: "Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.
Gn 19,13: My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili."
Gn 19,14: Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: "Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval.
Gn 19,15: Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul."
Gn 19,16: Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.
Gn 19,17: Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul."
Gn 19,18: Lot jim však odvětil: "Ne tak prosím, Panovníku.
Gn 19,19: Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel.
Gn 19,20: Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu."
Gn 19,21: I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím.
Gn 19,22: Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).
Gn 19,23: Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.
Gn 19,24: Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.
Gn 19,25: Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích.
Gn 19,26: Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.
Gn 19,27: Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem.
Gn 19,28: Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.
Gn 19,29: Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.
Gn 19,30: Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.
Gn 19,31: Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel.
Gn 19,32: Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce."
Gn 19,33: Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Gn 19,34: Příštího dne řekla prvorozená té mladší: "Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce."
Gn 19,35: Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Gn 19,36: Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.
Gn 19,37: I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes.
Gn 19,38: A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.
Gn 20,1: Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host v Geraru.
Gn 20,2: O své ženě Sáře Abraham řekl: "To je má sestra." Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji.
Gn 20,3: Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: "Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná."
Gn 20,4: Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: "Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý?
Gn 20,5: Což mi on sám neřekl: »To je má sestra?« Ano, i ona řekla: »To je můj bratr.« Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama."
Gn 20,6: A Bůh mu ve snu odvětil: "I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí.
Gn 20,7: Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji."
Gn 20,8: Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň.
Gn 20,9: Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá."
Gn 20,10: Dále se abímelek Abrahama otázal: "Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?"
Gn 20,11: Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.
Gn 20,12: Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou.
Gn 20,13: Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: »Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr.«"
Gn 20,14: Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru.
Gn 20,15: Abímelek také řekl: "Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré."
Gn 20,16: Sáře pak řekl: "Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena."
Gn 20,17: I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily.
Gn 20,18: Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno.
Gn 21,1: Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.
Gn 21,2: Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl.
Gn 21,3: Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.
Gn 21,4: Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal.
Gn 21,5: Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil.
Gn 21,6: Tu Sára řekla: "Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší."
Gn 21,7: A dodala: "Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár."
Gn 21,8: Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.
Gn 21,9: Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač.
Gn 21,10: Řekla Abrahamovi: "Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem."
Gn 21,11: Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.
Gn 21,12: Bůh však Abrahamovi řekl: "Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.
Gn 21,13: Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem."
Gn 21,14: Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.
Gn 21,15: Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.
Gn 21,16: Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: "Nemohu se dívat, jak dítě umírá." Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se.
Gn 21,17: Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: "Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.
Gn 21,18: Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ."
Gn 21,19: Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.
Gn 21,20: A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem.
Gn 21,21: Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.
Gn 21,22: V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co činíš.
Gn 21,23: Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host."
Gn 21,24: Abraham tedy řekl: "Jsem hotov přísahat."
Gn 21,25: Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili.
Gn 21,26: Abímelek na to odvětil: "Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel."
Gn 21,27: I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu.
Gn 21,28: Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť.
Gn 21,29: Tu se abímelek Abrahama otázal: "Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?"
Gn 21,30: A on řekl: "Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já."
Gn 21,31: Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali.
Gn 21,32: Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země.
Gn 21,33: A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.
Gn 21,34: Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.
Gn 22,1: Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem."
Gn 22,2: A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!"
Gn 22,3: Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl.
Gn 22,4: Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo,
Gn 22,5: řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme."
Gn 22,6: Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu.
Gn 22,7: Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?"
Gn 22,8: Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál.
Gn 22,9: Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví.
Gn 22,10: I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka.
Gn 22,11: Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem."
Gn 22,12: A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna."
Gn 22,13: Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna.
Gn 22,14: Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí."
Gn 22,15: Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé:
Gn 22,16: "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna,
Gn 22,17: jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel
Gn 22,18: a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu."
Gn 22,19: Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil.
Gn 22,20: Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: "Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny:
Gn 22,21: prvorozeného Úsa a jeho bratra Búza, též Kemúela, otce Aramova,
Gn 22,22: Keseda a Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.
Gn 22,23: Betúel pak zplodil Rebeku." Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi.
Gn 22,24: Jeho ženina jménem Reúma také porodila, a to Tabecha a Gachama, Tachaše a Maaku.