Gn 12,10: I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.
Gn 12,11: Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.
Gn 12,12: Až tě spatří Egypťané, řeknou si: »To je jeho žena.« Mne zabijí a tebe si ponechají živou.
Gn 12,13: Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu."
Gn 12,14: Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.
Gn 12,15: Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna
Gn 12,16: a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.
Gn 12,17: Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.
Gn 12,18: Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?
Gn 12,19: Proč jsi říkal: »To je má sestra?« Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!"
Gn 12,20: A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.