Gn 1,1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Gn 1,2: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
Gn 1,3: I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Gn 1,4: Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Gn 1,5: Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Gn 1,6: I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
Gn 1,7: Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.
Gn 1,8: Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
Gn 1,9: I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
Gn 1,10: Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,11: Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak.
Gn 1,12: Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.
Gn 1,13: Byl večer a bylo jitro, den třetí.
Gn 1,14: I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.
Gn 1,15: Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.
Gn 1,16: Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.
Gn 1,17: Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,
Gn 1,18: aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,19: Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
Gn 1,20: I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"
Gn 1,21: I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,22: A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi."
Gn 1,23: Byl večer a bylo jitro, den pátý.
Gn 1,24: I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.
Gn 1,25: Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
Gn 1,26: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Gn 1,27: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Gn 1,28: A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
Gn 1,29: Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
Gn 1,30: Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.
Gn 1,31: Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
Gn 2,1: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Gn 2,2: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
Gn 2,3: A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Gn 2,4: Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
Gn 2,5: nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
Gn 2,6: Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
Gn 2,7: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Gn 2,8: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Gn 2,9: Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Gn 2,10: Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
Gn 2,11: Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
Gn 2,12: a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
Gn 2,13: Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
Gn 2,14: Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
Gn 2,15: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
Gn 2,16: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Gn 2,17: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Gn 2,18: I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."
Gn 2,19: Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
Gn 2,20: Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
Gn 2,21: I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
Gn 2,22: A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Gn 2,23: Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Gn 2,24: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Gn 2,25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Gn 3,1: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Gn 3,2: Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
Gn 3,3: Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Gn 3,4: Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.
Gn 3,5: Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Gn 3,6: Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Gn 3,7: Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Gn 3,8: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Gn 3,9: Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
Gn 3,10: On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Gn 3,11: Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Gn 3,12: Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Gn 3,13: Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
Gn 3,14: I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Gn 3,15: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Gn 3,16: Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Gn 3,17: Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
Gn 3,18: Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
Gn 3,19: V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
Gn 3,20: Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
Gn 3,21: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
Gn 3,22: I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Gn 3,23: Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
Gn 3,24: Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.