Fm 1,10: Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima,
Fm 1,11: který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku.
Fm 1,12: Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce.
Fm 1,13: Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe,
Fm 1,14: avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná.
Fm 1,15: Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky -
Fm 1,16: ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem.
Fm 1,17: Jsme-li tedy spolu spojeni, přijmi ho k sobě jako mne.
Fm 1,18: Jestliže ti způsobil nějakou škodu nebo je ti něco dlužen, připiš to na můj účet.
Fm 1,19: Já, Pavel, píšu vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti neřekl, že mi dlužíš i sám sebe.