Ef 4,1: Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo,
Ef 4,2: dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce
Ef 4,3: a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.
Ef 4,4: Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni;
Ef 4,5: jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,
Ef 4,6: jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.
Ef 4,7: Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.
Ef 4,8: Proto je řečeno: »Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.«
Ef 4,9: Co jiného znamená »vystoupil«, než že předtím sestoupil dolů na zem?
Ef 4,10: Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.
Ef 4,11: A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,
Ef 4,12: aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla,
Ef 4,13: až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.
Ef 4,14: Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.
Ef 4,15: Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,
Ef 4,16: z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.
Ef 4,17: To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.
Ef 4,18: Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce.
Ef 4,19: Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.
Ef 4,20: Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili -
Ef 4,21: pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši.
Ef 4,22: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi,
Ef 4,23: obnovte se duchovním smýšlením,
Ef 4,24: oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
Ef 4,25: Proto zanechte lži a »mluvte pravdu každý se svým bližním«, vždyť jste údy téhož těla.
Ef 4,26: »Hněváte-li se, nehřešte.« Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce
Ef 4,27: a nedopřejte místa ďáblu.
Ef 4,28: Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.
Ef 4,29: Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.
Ef 4,30: A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.
Ef 4,31: Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost;
Ef 4,32: buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.