Dt 32,1: Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst.
Dt 32,2: Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu.
Dt 32,3: Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu!
Dt 32,4: On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.
Dt 32,5: Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny.
Dt 32,6: Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý? Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil.
Dt 32,7: Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou:
Dt 32,8: Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele.
Dt 32,9: Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob.
Dt 32,10: Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka.
Dt 32,11: Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí,
Dt 32,12: tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl.
Dt 32,13: Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole, kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály,
Dt 32,14: smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna. Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů.
Dt 32,15: Ješurún ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy.
Dt 32,16: Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi.
Dt 32,17: Obětovali běsům, a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou.
Dt 32,18: Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.
Dt 32,19: Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer.
Dt 32,20: Řekl: "Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti.
Dt 32,21: Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím.
Dt 32,22: Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor.
Dt 32,23: Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy.
Dt 32,24: Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu.
Dt 32,25: Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého.
Dt 32,26: Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi.
Dt 32,27: Ale obávám se urážek nepřítele a že to jejich protivníci nepochopí, že řeknou: »Vyvýšila se naše vlastní ruka; Hospodin nic takového nevykonal.«
Dt 32,28: Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět.
Dt 32,29: Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí.
Dt 32,30: Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen?
Dt 32,31: Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé.
Dt 32,32: Jejich réva je z révy sodomské, z vinic Gomory, jejich hrozny, hrozny jedovaté, mají trpká zrnka.
Dt 32,33: Jejich víno, jedovina dračí, krutý zmijí jed."
Dt 32,34: "Což to není uschováno u mne, zapečetěno v mých pokladnicích?
Dt 32,35: Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno."
Dt 32,36: Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným.
Dt 32,37: Tu řekne: "Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli?
Dt 32,38: Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší!
Dt 32,39: Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky.
Dt 32,40: Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky!
Dt 32,41: Nabrousím-li svůj blýskavý meč, chopí-li se moje ruka soudu, vykonám nad svými protivníky pomstu, odplatím těm, kdo mě nenávidí.
Dt 32,42: Opojím své šípy krví - můj meč bude požírat maso -, krví skolených a zajatých, hlavou nepřítele s vlajícími vlasy."
Dt 32,43: Pronárody, zaplesejte s jeho lidem, vždyť on pomstí krev svých služebníků, vykoná nad svými protivníky pomstu a svou zemi, svůj lid, zprostí viny.
Dt 32,44: Mojžíš předstoupil a přednesl všechna slova této písně lidu, on i Hóšea, syn Núnův.
Dt 32,45: Když Mojžíš domluvil k celému Izraeli všechna tato slova,
Dt 32,46: řekl jim: "Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona.
Dt 32,47: Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili."
Dt 32,48: Ještě téhož dne promluvil Hospodin k Mojžíšovi:
Dt 32,49: "Vystup zde na pohoří Abárím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví.
Dt 32,50: Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu,
Dt 32,51: protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelců u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelců nedosvědčili mou svatost.
Dt 32,52: Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš."
Dt 33,1: Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele.
Dt 33,2: Pravil: "Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon."
Dt 33,3: Ano, lidská pokolení jsou mu milá. Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce, přivinuli se k tvým nohám, budou se učit z tvých řečí.
Dt 33,4: Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění.
Dt 33,5: Tehdy se Hospodin stal králem v Ješurúnovi, když se shromažďovali představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny.
Dt 33,6: "Živ buď, Rúbene, neumírej, i když je tvých mužů nepatrný počet."
Dt 33,7: A toto je pro Judu. Pravil: "Slyš, Hospodine, hlas Judův, přiveď ho k jeho lidu. Vlastníma rukama vede svou při. Buď mu pomocí proti jeho protivníkům."
Dt 33,8: O Lévim pravil: "Tvé tumím a urím, Hospodine, patří muži tobě zbožně oddanému. Vyzkoušel jsi ho při pokušení v Masse, měl jsi s ním svár při Vodách sváru u Meriby.
Dt 33,9: Řekl o svém otci a o své matce: »Nehledím na ně;« na své bratry se neohlíží, své syny nezná. Oni dbali na tvou řeč, zachovávali tvou smlouvu.
Dt 33,10: Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly.
Dt 33,11: Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. Zdeptej bedra těch, kdo povstávají proti němu, aby už nepovstali, kdo ho nenávidí!"
Dt 33,12: O Benjamínovi pravil: "Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími."
Dt 33,13: O Josefovi pravil: "Požehnána buď od Hospodina jeho země výtečnou rosou nebes i propastnou tůní, jež odpočívá dole,
Dt 33,14: výtečnými úrodami vyzrálými sluncem, vším výtečným, co přináší měsíc,
Dt 33,15: nejlepšími plody pravěkých hor, výtečnostmi pahorků dávnověkých,
Dt 33,16: výtečnostmi země a všeho, co je na ní, a zalíbením toho, jenž přebývá v keři. To nechť přijde na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.
Dt 33,17: Je plný důstojnosti jako prvorozený býk, jeho rohy jsou rohy jednorožců; nabere na ně lidská pokolení i s dálavami země. Takové ať jsou desetitisíce Efrajimovy, takové ať jsou tisíce Manasesovy."
Dt 33,18: O Zabulónovi pravil: "Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, i ty, Isachare, ve svých stanech.
Dt 33,19: Svolají na horu lidská pokolení a budou tam obětovat oběti spravedlnosti. Budou sát hojnost z moří, poklady ukryté v písku."
Dt 33,20: O Gádovi pravil: "Požehnán buď ten, jenž Gádovi rozšiřuje prostor. Uložil se jako lvice, rozsápe paži i lebku.
Dt 33,21: Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský podíl. Přišel s představiteli lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli."
Dt 33,22: O Danovi pravil: "Dan je lví mládě, vyskočí z Bášanu."
Dt 33,23: O Neftalím pravil: "Neftalí je nasycen přízní, je plný Hospodinova požehnání, ovládne moře i jih."
Dt 33,24: O Ašerovi pravil: "Nad ostatní syny požehnán buď Ašer, buď oblíben u svých bratří, v oleji ať smáčí svou nohu.
Dt 33,25: Tvé závory ať jsou z železa a bronzu, tvá síla ať provází všechny tvé dny."
Dt 33,26: "Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti.
Dt 33,27: Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: »Vyhlaď ho!«
Dt 33,28: Izrael přebývá bezpečně - jedinečný je Jákobův Pramen - v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou.
Dt 33,29: Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!"