Abk 3,2: Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!
Abk 3,3: Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. - Sela - Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.
Abk 3,4: Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla.
Abk 3,5: Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.
Abk 3,6: Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.
Abk 3,7: Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjánské země.
Abk 3,8: Vzplanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.
Abk 3,9: Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. - Sela - Řekami rozpolcuješ zemi.
Abk 3,10: Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.
Abk 3,11: Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí.
Abk 3,12: Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.
Abk 3,13: Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. - Sela -
Abk 3,14: Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.
Abk 3,15: Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.