Abk 1,12: Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
Abk 1,13: Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
Abk 1,14: Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
Abk 1,15: On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
Abk 1,16: Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
Abk 1,17: Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?