Abk 1,1: Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
Abk 1,2: Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
Abk 1,3: Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.
Abk 1,4: Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
Abk 1,5: Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
Abk 1,6: Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
Abk 1,7: Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
Abk 1,8: Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
Abk 1,9: Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku.
Abk 1,10: Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
Abk 1,11: Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
Abk 1,12: Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
Abk 1,13: Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
Abk 1,14: Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
Abk 1,15: On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
Abk 1,16: Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
Abk 1,17: Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?