Abk 1,1: Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
Abk 1,2: Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
Abk 1,3: Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.
Abk 1,4: Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
Abk 1,5: Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
Abk 1,6: Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
Abk 1,7: Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
Abk 1,8: Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
Abk 1,9: Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku.
Abk 1,10: Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
Abk 1,11: Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
Abk 1,12: Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
Abk 1,13: Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
Abk 1,14: Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
Abk 1,15: On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
Abk 1,16: Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
Abk 1,17: Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?
Abk 2,1: Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.
Abk 2,2: Hospodin mi odpověděl, řekl: "Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.
Abk 2,3: Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá."
Abk 2,4: Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
Abk 2,5: Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.
Abk 2,6: Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.
Abk 2,7: Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevzchopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen.
Abk 2,8: Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
Abk 2,9: Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprostil ze spárů zla.
Abk 2,10: Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě.
Abk 2,11: I kámen ze zdi bude křičet, trám z krovu mu odpovídat.
Abk 2,12: Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.
Abk 2,13: Hle, což to není od Hospodina zástupů, když "lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic?"
Abk 2,14: Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.
Abk 2,15: Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.
Abk 2,16: Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.
Abk 2,17: Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
Abk 2,18: Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.
Abk 2,19: Běda tomu, kdo říká dřevu: "Procitni," kdo říká němému kameni: "Vzbuď se." Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha. -
Abk 2,20: Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!
Abk 3,1: Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně.
Abk 3,2: Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!
Abk 3,3: Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. - Sela - Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.
Abk 3,4: Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla.
Abk 3,5: Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.
Abk 3,6: Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.
Abk 3,7: Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjánské země.
Abk 3,8: Vzplanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.
Abk 3,9: Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. - Sela - Řekami rozpolcuješ zemi.
Abk 3,10: Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.
Abk 3,11: Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí.
Abk 3,12: Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.
Abk 3,13: Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. - Sela -
Abk 3,14: Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.
Abk 3,15: Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.
Abk 3,16: Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jako by kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.
Abk 3,17: I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,
Abk 3,18: já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.
Abk 3,19: Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.