2S 23,1: Toto jsou Davidova poslední slova: "Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů.
2S 23,2: Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho.
2S 23,3: Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni,
2S 23,4: je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země.
2S 23,5: I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic.
2S 23,6: Ničemník bude jak trní zavržené všemi, nikdo na ně rukou nesáhne.
2S 23,7: Ten, kdo by se ho chtěl dotknout, vezme železo, násadu kopí. Budou sežehnuti a spáleni ohněm ve svém sídle."
2S 23,8: Toto jsou jména Davidových bohatýrů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set.
2S 23,9: Po něm Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova, jeden ze tří bohatýrů, kteří byli s Davidem, když dráždili Pelištejce a ti se tam shromáždili k boji; izraelští muži též přitáhli.
2S 23,10: Povstal a bil Pelištejce, až se mu ruka unavila a křečovitě svírala meč. Toho dne připravil Hospodin veliké vysvobození. Lid se obrátil za ním a už jen obíral pobité.
2S 23,11: Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal.
2S 23,12: On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození.
2S 23,13: Jiní tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli o žních k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský houf ležel v dolině Refájců.
2S 23,14: David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma.
2S 23,15: Tu David zatoužil: "Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?"
2S 23,16: Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu.
2S 23,17: Řekl: "Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?" Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.
2S 23,18: Také Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší.
2S 23,19: Byl z těch tří nejváženější a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal.
2S 23,20: Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh.
2S 23,21: Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.
2S 23,22: Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý.
2S 23,23: Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži.
2S 23,24: Mezi těmi třiceti byl také Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,
2S 23,25: Šama Charódský, Elíka Charódský,
2S 23,26: Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,
2S 23,27: Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,
2S 23,28: Salmón Achóchejský, Mahraj Netófský,
2S 23,29: Cheleb, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců,
2S 23,30: Benajáš Pireatónský, Hidaj z Gaašských úvalů,
2S 23,31: Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,
2S 23,32: Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášenových Jónatan,
2S 23,33: Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Ararského,
2S 23,34: Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,
2S 23,35: Chesrav Karmelský, Paaraj Arbejský,
2S 23,36: Jigál, syn Nátana ze Sóby, Baní Gádský,
2S 23,37: Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,
2S 23,38: Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský
2S 23,39: a Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.