2S 13,1: Potom se přihodilo toto: Davidův syn Abšalóm měl krásnou sestru jménem Támar. Do ní se zamiloval Davidův syn Amnón.
2S 13,2: Amnón se tak soužil, že až pro svou sestru Támaru onemocněl; byla to panna a Amnónovi připadalo nemožné něco si s ní začít.
2S 13,3: Amnón však měl přítele jménem Jónadaba, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi protřelý.
2S 13,4: Ten se ho zeptal: "Proč tak den ode dne chřadneš, královský synu? Nepovíš mi to?" Amnón mu odvětil: "Miluji Támaru, sestru svého bratra Abšalóma."
2S 13,5: Jónadab mu poradil: "Ulehni na lůžko a předstírej nemoc. Tvůj otec se na tebe přijde podívat a ty mu řekneš: »Nechť přijde prosím má sestra Támar a posilní mě jídlem. Ale ať dělá ten posilující pokrm před mýma očima, abych se mohl dívat a jíst z jejích rukou.«"
2S 13,6: Amnón tedy ulehl a předstíral nemoc. Král se na něho přišel podívat. Amnón králi řekl: "Nechť přijde prosím má sestra Támar a udělá před mýma očima dvě srdíčka, abych se z její ruky posilnil."
2S 13,7: David poslal k Támaře do domu vzkaz: "Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu posilující pokrm."
2S 13,8: Támar tedy šla do domu svého bratra Amnóna. On ležel. Vzala těsto, uhnětla je a před jeho očima udělala srdíčka a připravila je.
2S 13,9: Pak vzala pánev a vyklopila je před něho, ale on odmítal jíst. Poručil: "Ať jdou všichni pryč!" Všichni tedy šli pryč.
2S 13,10: Pak řekl Amnón Támaře: "Přines ten posilující pokrm do pokojíka a já se posilním z tvé ruky." Támar vzala srdíčka, která udělala, a přinesla je do pokojíka svému bratru Amnónovi.
2S 13,11: Když k němu však přistoupila, aby mu dala jíst, uchopil ji a řekl jí: "Pojď, spi se mnou, má sestro!"
2S 13,12: Odvětila mu: "Ne, můj bratře, neponižuj mne! To se v Izraeli přece nedělá! Nedopouštěj se té hanebnosti!
2S 13,13: Kam bych se poděla se svou potupou? A ty budeš v Izraeli jako nějaký hanebný bloud. Promluv nyní s králem, on mě tobě neodepře."
2S 13,14: On však na to nedal a neposlechl; zmocnil se jí, ponížil ji a spal s ní.
2S 13,15: Pak ji však Amnón začal převelice nenávidět. Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval. Amnón jí poručil: "Ihned odejdi!"
2S 13,16: Řekla mu: "Nemám proč. To, že mě vyháníš, je mnohem větší zlo než předešlé, jehož ses na mně dopustil." Ale on ji nechtěl slyšet.
2S 13,17: Zavolal mládence, který mu posluhoval, a poručil: "Ať ji hned ode mne vyvedou! A zavři za ní dveře."
2S 13,18: Měla na sobě pestře tkanou suknici; takové řízy totiž oblékaly královské dcery panny. Jeho sluha ji tedy vyvedl a zavřel za ní dveře.
2S 13,19: Támar si posypala hlavu prachem a roztrhla pestře tkanou suknici, kterou měla na sobě, položila si ruku na hlavu a odcházela s úpěnlivým nářkem.
2S 13,20: Její bratr Abšalóm se jí zeptal: "Nebyl s tebou tvůj bratříček Amnón? Ale teď, má sestro, mlč. Je to tvůj bratr, nepřipouštěj si to k srdci." Zneuctěná Támar se usídlila v domě svého bratra Abšalóma.
2S 13,21: Když král David uslyšel o všech těchto věcech, velice vzplanul.
2S 13,22: Abšalóm už nepromluvil s Amnónem ani v dobrém ani ve zlém. Abšalóm totiž Amnóna nenáviděl, protože ponížil jeho sestru Támaru.
2S 13,23: Po dvou letech se přihodilo, že Abšalóm slavil stříž ovcí v Baal-chasóru, jenž je nedaleko Efrajimu. Abšalóm pozval všechny královské syny
2S 13,24: a předstoupil před krále s prosbou: "Hle, tvůj otrok slaví stříž. Nechť jde prosím král a jeho služebníci s tvým otrokem."
2S 13,25: Král však Abšalómovi odvětil: "Nikoli, můj synu. Všichni jít nemůžeme, nechceme ti být na obtíž." A ač na něho naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.
2S 13,26: Abšalóm tedy řekl: "Nemohl by s námi jít můj bratr Amnón?" Král se ho zeptal: "Proč má s tebou jít?"
2S 13,27: Ale když Abšalóm na něho naléhal, poslal s ním Amnóna i všechny královské syny.
2S 13,28: Abšalóm přikázal své družině: "Hleďte, až bude Amnón rozjařen vínem a až vám řeknu: »Bijte Amnóna!«, usmrťte ho a nebojte se. Je to na můj příkaz. Buďte rozhodní a stateční!"
2S 13,29: Abšalómova družina naložila s Amnónem podle Abšalómova příkazu. Tu se všichni královští synové zvedli, vsedli na mezky a dali se na útěk.
2S 13,30: Byli ještě na cestě, když Davidovi došla zpráva: "Abšalóm pobil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden."
2S 13,31: Král povstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli s roztrženými rouchy.
2S 13,32: Tu se ozval Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: "Nechť se můj pán nedomnívá, že usmrtili všechny mládence, syny královské. Mrtev je pouze Amnón. Vždyť Abšalóm to měl v úmyslu ode dne, kdy ponížil jeho sestru Támaru.
2S 13,33: Nyní však ať si král, můj pán, nepřipouští k srdci takovou věc, že všichni královští synové jsou mrtvi. Vždyť mrtev je pouze Amnón."
2S 13,34: Abšalóm uprchl. Když se mládenec na hlídce rozhlížel, spatřil, jak vzadu po cestě po úbočí hory přichází mnoho lidí.
2S 13,35: I řekl Jónadab králi: "Hle, královští synové přicházejí. Jak tvůj služebník pověděl, tak tomu je."
2S 13,36: Jen to dořekl, hned nato přišli královští synové a převelice usedavě plakali; také král a všichni jeho služebníci převelice plakali.
2S 13,37: Abšalóm uprchl a odešel k Talmajovi, synu Amíchúrovu, králi Gešúru. I truchlil David pro svého syna po všechny ty dny.
2S 13,38: Abšalóm uprchl a odešel do Gešúru a byl tam tři roky.
2S 13,39: Král David upustil od tažení proti Abšalómovi, neboť Amnónovu smrt oželel.