2P 1,12: Proto vám hodlám ty věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzeni v pravdě, kterou jste přijali.
2P 1,13: Ale považuji za správné probouzet vás napomínáním, pokud přebývám v tomto těle;
2P 1,14: vím totiž, že je budu muset brzo opustit, jak mi to dal poznat náš Pán Ježíš Kristus.
2P 1,15: Vynasnažím se, abyste si mohli tyto věci vždycky připomínat i po mém odchodu.
2P 1,16: Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.
2P 1,17: On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.
2P 1,18: A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.
2P 1,19: Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
2P 1,20: Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti.
2P 1,21: Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.